17 C 122/2022-45 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 21.495,08 Kč (9.325,87 Kč jistina, 7.169,21 Kč poplatky, 5.000 Kč smluvní pokuta, 556,82 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení) s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy [číslo] uzavřené dne 4. 7. 2020 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze Smlouvy ze dne 4. 7. 2020 soud zjistil, že uvedeného dne byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, který byl zastoupen [jméno] [příjmení] jako vázaným zástupcem podle zákona o spotřebitelském úvěru (č.l. 26), a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (D S0 HC týdenní 02/ 2020), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit ve formě 52 týdenních splátek po 364 Kč (poslední ve výši 353 Kč) včetně poplatku ve výši 8.917 Kč (kapitalizované úroky ve výši 5.101 Kč při úrokové sazbě 88 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.500 Kč a poplatek za komfortní poskytnutí a splácení a za flexibilní splácení ve výši 2.316 Kč), RPSN byla vyjádřena sazbou 197,91 % Smluvním podmínkám odpovídaly Standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Ze smluvních podmínek (připojených za text smlouvy) soud zjistil, že účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatky za upomínky (minimálně 300 Kč) a vymáhání (1.000 Kč). 5. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný splátky řádně nehradil a zaplatil v nepravidelných splátkách 1.864 Kč (363 Kč 20. 7. 2020 a 1.500 Kč 18. 8. 2020). 6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z 4. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného (prostřednictvím [jméno] [příjmení] jako vázaného zástupce právního předchůdce žalobkyně, který podnikal jako živnostník). Žalovaný žil se svými rodiči, měl základní vzdělání, byl svobodný a úvěr byl převzat na neočekávané výdaje. Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] na základě pracovní smlouvy na plný úvazek a své zaměstnání osvědčil pracovní smlouvou a výplatními páskami. Příjem žalovaného činil 14.060 Kč měsíčně (měl jediný zdroj příjmu), neměl kreditní kartu ani jinou zápůjčku, jeho odhadované výdaje činily 6.000 Kč měsíčně. Při zkoumání úvěruschopnosti byla předložena výplatní páska za 4/ 2020 s příjmem 12.164 Kč a za 5/ 2020 s příjmem 17.877 Kč. Žalobkyně tvrdila, že byla zkoumána evidence žalovaného v [příjmení] (bez pozitivního údaje), avšak byl předložen aktuální výpis z 18. 7. 2022 (negativní, tj. bez záznamů). 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 (včetně dokladu o odeslání) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 8. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 (a dokladu o odeslání dopisu poštou) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 (včetně podacího lístku) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby. 9. Z databáze časových řad [příjmení] soud zjistil, že v roce 2020 byl průměrný úrok korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice, pokud jde o úroky úvěrů nad jeden rok do pěti let včetně (s fixací sazby), činil úrok 6,74 – 8,19 % p.a., pokud jde o úročené úvěry z kreditních karet, činil úrok 23,91 až 24,04 % p.a. 10. Z článku Na trhu stále existují problematické půjčky, varuje Člověk v tísni z 25. 11. 2019 (dostupný na [webová adresa]) soud zjistil, že při hodnocení 35 společností, které poskytují nezajištěné splátkové úvěru, byl právní předchůdce žalobkyně vyhodnocen na 17 místě, tj. jako průměrný poskytovatel. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv neplnil a uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 1.864 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 17. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z.č. 257/2016 Sb., protože základní informace o poměrech žalovaného (ovlivňujících pravděpodobnost vrácení zápůjčky, tj. příjmy a výdaje) byly náležitě zjištěny a ověřeny. V této souvislosti bylo nadbytečné polemizovat s právními závěry soudních rozhodnutí, kterými žalobkyně podporovala svoji argumentaci. 18. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 19. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.