17 C 133/2022-51 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8.350 Kč s příslušenstvím (6.324,98 Kč jistina, 2.025,02 Kč služby) jako zůstatku dluhu ze Smlouvy o půjčce z 25. 6. 2016 [číslo] která byla uzavřena společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou, přičemž pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. 2. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 3. Soud dospěl ke skutkovému závěru: A) Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 6. 2016 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 8.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 58 týdenních splátek po 244 Kč včetně poplatku ve výši 5.920 Kč (1.600 Kč poplatek za administrativní činnost, 1.120 Kč úrok, 3.200 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek), RPSN byla ve smluvních podmínkách, které byly ke smlouvě pripojeny, vyjádřena 75,72 % (dle RPSN kalkulačky iDnes však ve skutečnosti činila 205,95 %). Žalovaný podpisem smlouvy potvrzoval převzetí částky 8.000 Kč na základě uvedené smlouvy. Z připojených smluvních podmínek vyplývalo, že v případě prodlení zákazníka se právní předchůdce žalobkyně mohl domáhat zaplacení dluhu najednou. B) Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 5.802 Kč. Uvedená skutečnost vyplývala z přehledu poskytnutých a vrácených plnění, jak byl veden právním předchůdcem žalobkyně. C) Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak je zřejmé z karty zákazníka / žádost o zápůjčku z 25. 6. 2016. Žalovaná žila jako nájemce v bytě s manželem, byla vdaná, bez péče o nezaopatřené osoby. Podle svého prohlášení byla zaměstnána u Ing. [jméno] [příjmení] – HBR jako dělnice od [číslo]; uvedené zaměstnání bylo telefonicky ověřeno. Žalovaná měla úvěr u právního předchůdce žalobkyně ve výši 6.000 Kč se splátkou 825 Kč měsíčně (jiný úvěr neměla). Žalovaná měla mít čistý měsíční příjem 14.698 Kč, její výdaje byly na nájem 3.000 Kč, na výdaje domácnosti 6.700 Kč a na splátky úvěru 825 Kč, celkem 10.525 Kč. Poměry žalované byly ověřeny z výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, výměry podpory a ze složenek. D) Oznámením o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 s podacím lístkem z 7. 1. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované. E) Předžalobní upomínkou z 7. 5. 2020, odevzdanou k poštovní přepravě podle podacího lístku dne 10. 5. 2020, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby a stanovila lhůtu k úhradě dluhu do 14. 5. 2020. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla 19. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila a uhradila pouze 5.802 Kč. Pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 11. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 12. Právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., a tedy své povinnosti v tomto ohledu splnil (rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) z 5. 3. 2020, zn. C [číslo]). 13. Pokud jde o posouzení vyváženosti smluvních podmínek, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). 14. Soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Soud zohlednil při svých úvahách, že RPSN dle smlouvy činí (ve skutečnosti) více než 200 %, celkové náklady spotřebitelsk