17 C 157/2022-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 18.476 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vyplývajícího žalované ze smluv o půjčce ze dne 23. 6. 2016, [číslo] (dále jen: první smlouva“; týkala se zaplacení částky 10.316 Kč s přísl.) a ze dne 8. 4. 2016 [číslo] (dále jen:„ druhá smlouva“; týkala se zaplacení částky 8.160 Kč s přísl.). První smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalované zápůjčku ve výši 17.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit ve formě 58 týdenních splátek po 517 Kč spolu s poplatkem (úrokem) za poskytnutí úvěru (zápůjčky) ve výši 2.380 Kč, administrativním poplatkem 3.400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6.800 Kč a dále též s poplatkem za pojištění 406 Kč. Žalovaná uhradila na dluh částku 6.884 Kč. Druhou smlouvou právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované zápůjčku ve výši 21.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit ve formě 58 týdenních splátek po 639 Kč spolu s poplatkem (úrokem) za poskytnutí úvěru (zápůjčky) ve výši 2.940 Kč, administrativním poplatkem v částce 4.200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 8.400 Kč a dále též poplatkem za pojištění 522 Kč. Žalovaná uhradila na dluh částku 12.840 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni. Na předžalobní výzvu ze dne 27. 11. 2020 žalovaná nereagovala. Před uzavřením obou smluv žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. První smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 17.000 Kč, žalovaná měla vrátit zápůjčku ve formě 58 týdenních splátek po 517 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 12.580 Kč a poplatkem za pojištění 406 Kč. Podle připojených smluvních podmínek pro případ prodlení žalované vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny zápůjčky a RPSN bylo vyjádřeno 75,72 %. 5. V souvislosti s první úvěrovou smlouvou byla zkoumána úvěruschopnost žalované s tím, že zkoumání bylo uvedeno v Kartě zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 23. 6. 2016. Totožnost žalované byla ověřena dle platného občanského průkazu. Žalovaná pečovala o tři nezaopatřené děti, byla spoluvlastníkem nemovité věci, ve které bydlela, s ní bydlel manžel. Žalovaná byla na rodičovské dovolené a pobírala částku 7.600 Kč měsíčně, dále pak 2.000 Kč měsíčně a dalším příjmem byla částka 6.000 Kč měsíčně. Výdajem byl nájem 1.000 Kč, 7.000 Kč jako další výdaje domácnosti a splátky úvěrů 4.800 Kč měsíčně. Celková výše dluhu vůči žalobkyni činila 75.000 Kč (splátka 3.800 Kč měsíčně), dále pak [právnická osoba] dlužila 8.000 Kč se splátkou 1.000 Kč měsíčně. Žalovaná předložila pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a SIPO. 6. Druhou smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 21.000 Kč, žalovaná měla vrátit dluh ve formě 58 týdenních splátek po 522 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 15.540 Kč. 7. V souvislosti s druhou smlouvou byla zkoumána úvěruschopnost žalované s tím, že zkoumání bylo uvedeno v Kartě zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 8. 4. 2016. Totožnost žalované byla ověřena dle platného občanského průkazu. Totožnost byla ověřena shodně jako u první smlouvy, byl shodný závěr o zajištění bydlení, počtu nezaopatřených dětí, manželu a o zdroji příjmu žalované (zdroj příjmu byl telefonicky ověřen). Žalovaná měla závazek vůči právnímu předchůdci žalobkyně ve výši 36.000 Kč se splátkou 4.000 Kč (s tím, že bylo počítáno s refinancováním). Žalovaná měla příjmy 7.600 Kč měsíčně, další příjmy 6.000 Kč měsíčně a ostatní příjmy 2.500 Kč. Výdaje byly 1.000 Kč nájem / inkaso, 8.000 Kč výdaje domácnosti, 2.000 Kč měsíčně. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku z 30. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně (prostřednictvím svého zástupce) odeslala upomínku dne 30. 11. 2020 poštou žalované. 10. Soud převzal za svůj skutkový závěr výše uvedená skutková zjištění. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly dne 23. 6. 2016 a dne 8. 4. 2016 uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 17.000 Kč a 21.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto zápůjčky splácet týdenními splátkami stanovenými v obou smlouvách, a to včetně poplatku za poskytnutí. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila částku 6.684 Kč na první ze smluv a částku 12.840 Kč na druhou ze smluv. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 18. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy a další ujednání smlouvy o poplatku za poskytnutí zápůjček musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Žalobkyně se sice domáhá pouze vydání bezdůvodného obohacení (ve výši rozdílu poskytnuté částky a částky žalovanou vrácené), v souvislosti s prodlením žalované vychází ze smluvních práv a povinností. 19. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. Příjmová i výdajová stránka byly zkoumána dostatečně (včetně doložení výše příjmů žalovanou), z úvěrové zatíženosti žalované (při jejích minimálních příjmech a třech vyživovaných dětech) však žalobkyně nevyvodila odpovídající závěry. Již před poskytnutím druhé půjčky (časově první) měla žalovaná vysoký dluh vůči žalobkyni, u kterého sice mělo dojít k refinancování, ze smlouvě však žádná taková skutečnost nevyplývala. Navíc tři měsíce po poskytnutí druhé (časově první) druhé zápůjčky (a tedy před jejím splacením) byla poskytnuta zápůjčka další. Dluh žalované vůči žalobkyni v té době činil 75.000 Kč. Z uvedeného vyplývá, že nebylo pravděpodobné, že se žalované podaří její závazky vůči právní předchůdkyni splnit. V souladu s posouzením důsledků porušení povinností věřitelem při zkoumání úvěruschopnosti v rozsudku Soudního dvora (EU – druhého senátu) z 5. března 2020 ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK soud posoudil úvěrové smlouvy jako neplatné již z tohoto důvodu (§ 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku). 20. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových sm