17 C 28/2022-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3.200 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 1. 2019 Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 2.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr nejpozději do 10. 1. 2019 včetně sjednaného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč. 2. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 3. Soud vycházel z důkazů, které předložila žalobkyně (žalovaný se ve věci nevyjádřil): 4. A) Smlouvou o úvěru ze dne 31. 1. 2019 [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku) smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 2.000 Kč, který žalovaný měl vrátit nejpozději do 10. 2. 2019. Poplatek v částce 200 Kč byl žalovanému odpuštěn za podmínky včasného vrácení poskytnuté částky, současně však byla stanovena úroková sazba 365 % p.a., tj. 200 Kč RPSN byla vypočtena na 3142,15 % Náklady na mimosoudní vymáhání (v případě prodlení žalovaného) byly ujednány na 2.401 Kč (v případě prodlení přes 30 dnů) a v případě prodlení přes 50 dnů poplatek 484 Kč za odeslání výzvy k úhradě, dále byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně, poplatek 70 Kč za administraci každého dne prodlení. Z čestného prohlášení ke smlouvě o úvěru z 31. 1. 2019 vyplynulo, že žalovaný prohlašoval, že nemá žádné nesplacené dluhu vůči bankám či jiným věřitelům, že jeho závazky jsou 3.500 Kč měsíčně, průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 19.500 Kč. B) Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně uhradila žalovanému (na určený účet), ze kterého přišla ověřovací platba 1 Kč částku 2.000 Kč (31. 1. 2019). C) Z vysvětlení zkoumání úvěruschopnosti, z přehledu průběhu úvěru a výpisu z Nebankovního [webová adresa] a Interních pravidel žalobkyně soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán s příjmem 19.500 Kč měsíčně (což bylo telefonicky ověřeno u zaměstnavatele), výdaje žalovaného byly ověřovány z čestného prohlášení, sdělení žalovaného a záznamu z nebankovního registru (ten byl negativní, žalovaný se zpozdil 13x se splácením, 4x měl záznam o splacení úvěru). D) Z výpisu z komunikace se žalovaným (na účtu u žalovaného u žalobkyně) vyplynulo, že žalobkyně urgovala žalovaného o zaplacení různých částek od 11. 2. 2019 do 28. 1. 2022. E) Předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (v souladu s knihou odeslané pošty dopisem, který byl odeslán 17. 5. 2021). F) Žalovaný ničeho neuhradil. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost žalovaného; žalobkyně sice neověřovala výdajovou stránku rozpočtu žalovaného (údaje, které uváděl o nákladech na bydlení a dalších neúvěrových nákladech), přesto lze s ohledem na výši částky a délku splatnosti úvěru považovat postup žalobkyně za dostačující. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 2.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit nejpozději do 10. 2. 2019 včetně sjednaného úroku ve výši 200 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, ničeho neuhradil. 12. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 13. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 14. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 3142,15 %, byl sjednán úrok za poskytnutí úvěru na 10 dnů ve výši 200 Kč, poplatek 200 Kč za poskytnutí úvěru pro případ prodlení, dále poplatky za uplatnění vymáhání pohledávky ve výši v důsledku převyšující poskytnutý úvěr (i když nebyly uvedené nároky v řízení v celku uplatněny), přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro