11 C 47/2023-18 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 920 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 2. 2022, ve znění Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 3. 2022, uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ původní věřitel“ či„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy ničeho neuhradil. 2. K výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne 5. 4. 2023 uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebylo tedy doloženo ničeho. 3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 492 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 920 Kč zpět, soud řízení v této části dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve výroku I. rozsudku zastavil. 5. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 6. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 22. 2. 2022, ve znění smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 3. 2022, obchodními podmínkami, výpisy z účtu [právnická osoba] (potvrzující převedení verifikační platby žalovaným a čerpání úvěru převedením na účet žalovaného), rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2022 včetně poštovního podacího archu, společným prohlášením smluvních stran (původního věřitele a žalobkyně) o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2023 včetně dokladu o jejím odeslání. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují: 7. Dne 22. 2. 2022 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž podmínky byly následně změněny a doplněny smlouvou o úvěru ze dne 15. 3. 2022. Na základě smlouvy o úvěru ve znění ze dne 15. 3. 2022 právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 23 392 Kč spolu s příslušenstvím do 22. 3. 2022, úrok činil 221,09 % ročně při pevné zápůjční úrokové sazbě ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti (částka 3 392 Kč), RPSN 4 217,1 %. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, poplatek za upomínku 50 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dne 2. 2. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku ze dne 31. 1. 2023 s výzvou k úhradě dluhu do 14. 2. 2023. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovaným částkou 20 000 Kč na jistině, 1 261,92 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, 3 492 Kč na kapitalizovaném úroku, 2 920 Kč na smluvní pokutě a 39 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. Nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoli uhradil. Soud vzal za prokázané, že žalovaný dluží na jistině částku 20 000 Kč. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně pevně stanoveného úroku ve výši 3 392 Kč do 28 dnů, RPSN činila 4 217,1 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas nesplnil, nebylo prokázáno, že by cokoli uhradil. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku na žalobkyni. 18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, v žalobě pouze sdělila obecná tvrzení o tom, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích. Vzhledem k tomu, že dle dostupných informací právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tato neplatnost je (i přes nepřesnou formulaci textu zákona) neplatností absolutní. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] GK, vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. 19. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání i z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ustanovení § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné i z tohoto pohledu posoudit jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580, § 588 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úroky ve výši 221,09 % ročně při pevné zápůjční úrokové sazbě o