14 C 247/2023-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 6.476,90 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. B000192045194534 uzavřené dne 29. 7. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do částky 18.893,21 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 12.416,31 Kč a smluvní pokuta ve výši [číslo] Ke) zpět, soud řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 111 Kč. 4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 5. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne 29. 7. 2021, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z bankovního účtu, smlouvou o postoupení pohledávky, potvrzením o úplatě za postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, upomínkami a předžalobní upomínkou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 6. Dne 29. 7. 2021 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. B000192045194534, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 13.000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit uvedenou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9.790,30 Kč do 18. 8. 2021, úrok činil 40 % ročně, RPSN 13713,70 %. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 uzavřené na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dne 2. 2. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku ze dne 31. 1. 2023 s výzvou k úhradě dluhu do 14. 2. 2023. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovaným částkou 13.000 Kč na jistině, částkou 1.168,58 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a částkou 111 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9.790,30 Kč do 20 dnů (RPSN činila 13713,70 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. 12. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úroky ve výši 40 % ročně, poplatek za sjednání úvěru ve výši 9.790,30 Kč (cca 75,31% z jistiny, smluvní pokuta 0,1 % denně, RPSN přes 13713 % při splatnosti 20 dnů,) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky požadované žalobkyní po částečném zpětvzetí žaloby - 13.000 Kč, která představuje poskytnuté plnění, včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku splatným na základě předžalobní výzvy ze dne 31. 1.2 023 odeslané dne 2. 2. 2023 k datu 15. 2. 2023, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 13.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 15. 2. 2023 do zaplacení, ve zbytku co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13.000 Kč od 19. 8. 2021 do 14. 2. 2023 soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 14. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou [číslo]) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.