14 C 44/2023-30 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13.352 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené na základě žádosti žalovaného ze dne 28. 8. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, výpisem z účtu a předžalobní upomínkou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Na základě žádosti žalovaného ze dne 28. 8. 2022 poskytla žalobkyně žalovanému dne 9. 9. 2022 úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaný se ji zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 375 Kč do sedmi dnů. RPSN činila 3305 % Kč. Pro případ prodlení žalovaného s plněním byla v čl. 7 sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dluhu a dále byly v čl. 7 smlouvy sjednány náklady na 1. upomínku 450 Kč, náklady na 2. upomínku 650 Kč, náklady spojené s předáním pohledávky k vymáhání 1.500 Kč, náklady na odeslání elektronické upomínky emailem 31 Kč za každou emailovou zprávu (max. 40 zpráv), náklady na telefonický hovor 40 Kč (i nesplněný, max. 40 hovorů) a náklady na odeslání elektronické upomínky SMS zprávou 33 Kč za každou SMS (max. 40 zpráv). Dne 14. 11. 2022 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání, v níž se žalovaný zavázala zaplatit žalobkyni krom jistiny 6.000 Kč, úroku ve výši 275 Kč a poplatku za poskytnutí půjčky 375 Kč smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 6.702 Kč (poplatek za uzavření splátkového kalendáře 1.500 Kč, náklady odeslání upomínek 2.600 Kč, náklady na upomínání 2.304 Kč, úrok z prodlení 82 Kč a smluvní pokuta z prodlení 216 Kč) v 10 měsíčních splátkách po 1.336 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl o úhradu upomínán třemi upomínkami ze dne 12. 10. 2022, 25. 10. 2022 a 8. 11. 2022. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 6.000 Kč na jistině, částkou 275 Kč na úrocích, částkou 375 Kč na poplatku za poskytnutí půjčky, částkou 1.500 Kč na poplatku za uzavření splátkového kalendáře, částkou 2.600 Kč na nákladech za odeslání upomínek, částkou 2.304 Kč na nákladech odeslání upomínek, částkou 82 Kč na úroku z prodlení a částkou 216 Kč na smluvní pokutě. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně poplatku splatit ve lhůtě 7 dnů. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, žalobkyni na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně má v daném případě nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 12. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právo Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu je nutné vykládat v souladu se zněním a účelem směrnice, aby bylo dosaženo znění výsledku uvedeného ve směrnici. Nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel. Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule u úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 C do [číslo], který uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkajícího se spotřebitelského práva. 13. Ze smlouvy bylo zjištěno, že při úvěru 6.000 Kč byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 375 Kč a úrok 39 % ročně při sedmidenní splatnosti, přičemž RPSN byla vyjádřena sazbou 3305 %. Byť výše RPSN mnohonásobně převyšuje RPSN běžně poskytovaných úvěrů, a to především s ohledem na krátkou sedmidenní lhůtu splatnosti, výše poplatku a sjednaný úrok samy o sobě nelze považovat za nepřiměřené, v rozporu se spotřebitelským právem. Soud byl však nucen přihlédnout k dalším smluvním ujednáním, a to k smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále především k vysokým poplatkům za 3 písemné upomínky, které činí dohromady 2.600 Kč, a dalším poplatkům za upomínání, které žalobkyně vyčíslila částkou 2.304 Kč. Žalobkyně tyto poplatky přes výzvu soudu blíže nespecifikovala, nicméně z ujednání čl. 7 smlouvy vyplývá, že žalobkyně může zaslat žalovanému až 40 upomínek ve formě SMS zpráv při poplatku 33 Kč za jednu upomínku, až 40 upomínek ve formě emailových zpráv při poplatku 31 Kč za upomínku a učinit až 40 telefonických upomínek při poplatku 40 Kč za jeden, i nespojený hovor, tedy celková výše takových poplatků může dosáhnout až částky 4.160 Kč. Soud má za to, že v daném případě sjednané podmínky vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, tedy že celková dlužná částka násobně převyšuje částku poskytnutou (dle smluvních ujednání přesahují samotné sankce při zhruba měsíčním prodlení jistinu úvěru). Dle názoru soudu je proto třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy (jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). 14. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně sice zjistila měsíční příjem žalovaného a prověřila jej v centrálním registru exekucí, avšak žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného, ani neověřovala finanční situaci žalovaného (faktický stav peněžních prostředků na jejím účtu) a s tím spojenou schopnost splácet daný závazek. Pokud žalobkyně poskytla žalovanému za této situace úvěr, je zcela zjevně, že jej nemohla poskytnout s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18. 15. Vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor s dobrými mravy jako neplatnou dle ust. § 580 občanského zákoníku, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2993 občanského zákoníku právo pouze na vrácení plnění poskytnutého žalovanému na základě neplatné smlouvy (bezdůvodné obohacení), a to částky 6.000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 7.352 Kč (poplatky, úroky, náklady na upomínání, smluvní pokuty) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 17. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč za žalobu byla žalobkyni uložena dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v souladu s položkou 2. 2. a 1.