15 C 107/2023-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném původně domáhala zaplacení částky 34.800,03 Kč s přísl. s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne 18. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalované poskytl částku 35.000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti ve 36 měsíčních splátkách po 2.117,70 Kč spolu se smluvním příslušenstvím ve výši 41.237,70 Kč nevrátila. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2021 právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu ve výši 34.252 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení smluvního příslušenství (kapitalizovaný smluvní úrok) ve výši 8.366 Kč, zaplacení smluvní pokuty (ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení) ve výši 687, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 225,22 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil částku 33.619,70 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) se žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne žalované poskytl částku 35.000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti (36 měsíčních splátkách po 2.117,70 Kč) spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 41.237,70 Kč, dle tvrzení žalobkyně nevrátil. Dle standardních informací předchůdce v úvěrové smlouvě činí RPSN u 79,80 %, úrok pak 60,11 %. V úvěrové smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalovaný na dluh, dle propočtů žalobkyně uvedených v žalobě zaplatil částku 33.619,70 Kč. 5. Z dopisu žalobkyně ze dne 19. 5. 2022, 18. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzván k úhradě dluhu. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 9. 12. 2022. 7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 9. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zeplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, souhrnný poplatek (úrok) činí víc jak 100% ze zapůjčené částky, RPSN činí dle informace původního věřitele 79,80 %, smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1% denně z dlužné částky, (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku); jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). I jednotlivá ustanovení o úpravě práv a povinností účastníků by ostatně sama o sobě neobstála při testu vyváženosti spotřebitelské smlouvy dle § 1813 občanského zákoníku. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Ani v tomto pohledu by právo na smluvní pokutu a úrok nemohlo požívat právní ochrany. 17. Žalované se však dostalo plnění ve výši 35.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že doposud žalovaná uhradila na dluh částku 33.619,70 Kč, je povinna vrátit žalobkyni částku 1.380,30 Kč. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul. 18. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) obsažené ve výzvě k plnění ze dne 1. 12. 2022. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly. 20. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2, 5, 6, 7 zák. č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků.