17 C 151/2023-27 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10.717,15 Kč s přísl. (10.000 Kč jistina, 217 Kč náklady spojené s uplatněním pohledávky a 500,15 Kč smluvní pokuta) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 2. 2022, [číslo] která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně Emma´s credit s.r.o., [IČO] a žalovaným ohledně poskytnutí částky 10.000 Kč (žalobkyně pak uplatňovala pouze část nároků podle smlouvy). Na žalobkyni byla pohledávka postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 7. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek z 26. 4. 2023. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žádosti o spotřebitelském úvěru [číslo] (č.l. 16) soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč za podmínek: na dobu 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků, za úrok 36 % ročně (295,89 Kč) a poplatek 1.997,06 Kč (RPSN 1 132,58 %); pro případ překročení doby splatnosti činila výše poplatku 3.994,11 Kč (RPSN 7 595,30 %); žalovaný uvedl, že je zaměstnán u Imperial [obec] s příjmem 22.320 Kč (čistého) a s výdaji 3.500 Kč měsíčně (1.500 Kč náklady na bydlení a 2.000 Kč ostatní výdaje). Z úvěruschopnosti klienta k půjčce [číslo] (č.l. 17) soud zjistil, že žalovaný není na seznamu hledaných osob, že jeho občanský průkaz je platný, není v insolvenci, není v centrální evidenci exekucí, čerpal 4 půjčky, je aktuálně v prodlení s částkou 5.000 Kč (25 dnů prodlení); bylo pracováno se skutečnostmi sdělenými žalovaným o výši příjmů a výdajů. Byla vypočtena maximální částka, která může být poskytnuta na 12.395,29 Kč (75 % rozdílu mezi příjmy a výdaji včetně poplatků za úvěr); v jiné úvěruschopnosti (č.l. 18) byla jako maximální částka určena 14.115 Kč (75 % rozdílu mezi udanými příjmy a výdaji). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 5. 2022 [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím komunikačních prostředku na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru ohledně částky 10.000 Kč na dobu 30 dnů od odeslání částky na účet žalovaného; podmínky byly sjednány shodným způsobem, jak byly obsaženy v žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru (odlišná výše poplatku při dodržení lhůty splatnosti a při překročení lhůty splatnosti. Žalovaný se zavázal hradit náklady a výdaje vynaložené právním předchůdcem žalobkyně (uvedené v Sazebníku) a dále smluvní pokutu 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení (maximálně do výše 50 % celkové částky úvěru). Podle Sazebníku (připojeného za textem smlouvy) byly stanoveny částky za prodloužení doby splatnosti úvěru (660 Kč za každých pět dnů prodloužení), dále částka za odeslání doporučení upomínky činila 500 Kč, administrativní náklady na přípravu podkladů pro inkasní agenturu 1.500 Kč, náklady na vymáhání prostřednictvím inkasní agentury 2.000 Kč, inspektorský výjezd 500 – 1.300 Kč. 5. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že uhradila částku 10.000 Kč na účet žalovaného (uvedený ve smlouvě) uhradil 26. 5. 2022 verifikační platbu 0,01 Kč a 26. 5. 2022 uhradil právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 12.000 Kč na účet podle smlouvy. 6. Z placených upomínek z 14. 3. 2022, 19. 3. 2022, 29. 3. 2022 a z 8. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dopisy vyzývající žalovaného k úhradě dluhu podle smlouvy (14.910,77 Kč podle prvního až 17.014,59 Kč podle posledního). Z obsahu žaloby nevyplýval způsob odeslání (doručení) uvedených upomínek. Z dopisu z 20. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vystavila výzvu žalovanému k dobrovolné úhradě pohledávky do 7. 6. 2023, aniž by byl k dispozici doklad o odeslání (doručení) výzvy žalovanému (na rozdíl od oznámení o postoupení a předžalobní výzvy). Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky z 25. 8. 2023 soud zjistil, že podle evidence žalobkyně došlo 25. 7. 2023 k cestě pověřené osoby do bydliště žalované (aniž by však v této evidenci byla informace o předcházejícím upomínání, která má vyplývat z dopisů výše). 7. Z rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávky a z dopisu z 3. 5. 2023 (včetně dokladu o odeslání žalovanému dne 4. 5. 2023 poštou) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku (která je předmětem řízení) na žalobkyni. 8. Z dopisu z 15. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby (uvedený dopis byl podle podacího archu odeslán poštou žalovanému 16. 8. 2023). 9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 cit. zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporujezákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Povinností právního předchůdce žalobkyně je zkoumat podle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., zda poměry žalovaného (úvěrovaného) jsou takové, že je v době uzavření úvěrové smlouvy pravděpodobné, že úvěrovaný peněžní prostředky v souladu se smlouvou vrátí. Uvedené zkoumání má vyloučit vznik závazku, který by s vysokou pravděpodobností nemohl úvěrovaný splnit, a tak se přenáší odpovědnost za vznik závazku též na úvěrujícího (pokud by totiž postupoval neuváženě, důsledky porušení zákonných povinností by vedly k zásahu do jeho majetkové sféry – smlouva by byla neplatná). Právní předchůdce žalobkyně disponoval dvojím vyhodnocováním úvěruschopnosti, pokaždé byla určena odlišná disponibilní částka jako minimální; protože však i nižší minimální částce výše úvěru odpovídala, nebylo to samo o sobě na závadu. Není již ale v pořádku, pokud právní předchůdce žalobkyně nijak skutečnosti uváděné žalovaným o jeho poměrech neověřoval (zejména výši jeho příjmu a výši jeho nákladu na bydlení). Za situace, kdy byl žalovaný již téměř měsíc v prodlení se splátkou dluhu ve výši 5.000 Kč, měl právní předchůdce žalobkyně pečlivě ověřit údaje o poměrech žalovaného tak, aby vyloučil vznik závazku, který by žalovaný nemohl splnit. Právní předchůdce žalobkyně sice ověřil angažovanost žalovaného v registrech (insolvence, exekuce, EUCB), další skutečnosti však již ověřovány nebyly. Za situace kdy žalovaný vynakládal (údajně) pouze částku 3.500 Kč na své výdaje (z toho 1.500 Kč na bydlení), bylo doložení poměrů žalovaného (např. výpisem z účtu, předložením d