19 C 4/2023-27 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 14.158,82 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 3. 2021 Touto smlouvou žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 80.000 Kč s úročením 10,5 % měsíčně. Žalovaná měla úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 11 % z úvěru s úrokem. Žalovaná úvěr čerpala postupně, dne 22. 3. 2021 částkou 7.000 Kč, dne 12. 5. 2021 částkou 4.000 Kč, dne 21. 5. 2021 částkou 6.000 Kč, dne 21. 6. 2021 částkou 3.000 Kč, dne 22. 6. 2021 částkou 6.000 Kč, dne 6. 7. 2021 částkou 1.000 Kč a dne 11. 11. 2021 částkou 2.387 Kč, celkem ve výši 29.387 Kč a svou povinnost úvěr vrátit (splácet) nesplnila. Úvěrující měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením kterékoliv částky ve výši 250 Kč a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je úvěrovaný v prodlení. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 3. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 80.000 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr splácet způsobem uvedeným v žalobě (viz výše odstavec 1.odůvodnění) spolu s uvedenými úroky. Žalovaná měla též sjednánu povinnost k úhradě smluvní pokuty pro případ prodlení. 4. Z platebních informací právního předchůdce žalobkyně ohledně žalované soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem částku 29.387 Kč ve dnech uvedených v 1. odst. odůvodnění. V informacích bylo uvedeno, že žalobkyně. 5. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. 6. Soud přihlédl i k tvrzením žalobkyně, která jsou v její neprospěch s tím, že žalovaná měla uhradit celkem částku 30.992,40 Kč. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, zda jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné. Podle čl. 17 odst. 1. písm. c), čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) je dána mezinárodní soudní příslušnost soudů České republiky (spotřebitelský vztah ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Podle čl. 3 odst. 1., čl. 6 odst. 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 si účastníci sjednali (v obchodních podmínkách, na které smlouva odkazovala) aplikaci českého 8. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrými mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované v rámci revolvingového úvěru částku 29.387 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně sjednaného úroku. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. 14. Další ujednání smlouvy musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). 15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností), protože RPSN dle smlouvy činí 231,39 % (úrok činí 10,5 x 12 = 126 % p. a.), úvěrujícímu svědčilo právo na poplatek 250 Kč za každé prodlení žalované, smluvní pokuta 0,1% denně při prodlení, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. 17. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr j