12 C 118/2024-51 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 153 728,99 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 8. 2022. Žalobkyně poskytla žalovanému v souladu se smlouvou úvěr ve výši 167 000 Kč, ze kterého mu však ihned strhla částku 16 700 Kč na nákladech spojených s vyřízením úvěru a dále částku 111 058 Kč na dluh žalovaného z předchozího úvěru [číslo] ze dne 5. 1. 2022. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splácet 72 měsíčními splátkami po 7 224 Kč zahrnující vedle jistiny úvěru úrok ve výši 187 024 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za první písemnou upomínku ve výši 300 Kč, poplatek za druhou písemnou upomínku ve výši 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 8. 2023. Žalobkyně proto zaslala žalovanému první upomínku, následně druhou upomínku avšak bez odezvy, proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 21. 3. 2024 a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v té době ve výši 190 520,21 Kč pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný zaplatil na dluh z úvěru celkem částku 93 912 Kč v období od 15. 8. 2022 do 15. 8. 2023.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, k nařízenému ústnímu jednání dne 28. 5. 2024 se bez předchozí řádné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. Zástupce žalobkyně svoji neúčast při jednání soudu předem řádně omluvil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 8. 2022 soud zjistil, že byla sjednána za účelem poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v částce 167 000 Kč, z toho částka 16 700 Kč byla započtena na poplatky žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy, částka 111 058 Kč byla započtena na úhradu předchozího závazku z úvěrové smlouvy ze dne 5. 1. 2022 a částka 39 242 Kč byla vyplacena na účet žalovaného. Celková výše měsíční splátky úvěru byla 7 224 Kč po dobu 72 měsíců (úhrnem 520 128 Kč). Dle smlouvy o úvěru činil úrok z úvěru částku 187 024 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením dluhu byla ve smlouvě o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za první písemnou upomínku ve výši 300 Kč, poplatek za druhou písemnou upomínku ve výši 500 Kč.4. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 23. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně převedla žalovaného bezhotovostně částku 39 242 Kč.5. Z upomínek ze dne 20. 8. 2023 a 5. 93. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o splnění splátky splatné 15. 8. 203 (včetně uplatňování poplatků za upomínky 300 Kč a 500 Kč).6. Z dopisu žalobkyně ze dne 21. 3. 2024 obsahujícího zesplatnění úvěru a upomínku soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru s informací o výši dluhu v částce 190 520,21 Kč včetně nákladů za právní zastoupení 16 720 Kč s výzvou k zaplacení do 4. 4. 2024 a upozornila žalovaného na následné podání žaloby pro případ nezaplacení.7. Z výpisu z účtu žalovaného u KB a.s. za období 13. 4. 2022 – 12. 5. 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil částku 34 073,13 Kč a konečný stav částku 43 071,32 Kč.8. Z výpisu z účtu žalovaného u KB a.s. za období 13. 5. 2022 – 10. 6. 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil částku 43 071,32 Kč a konečný stav částku 165,32 Kč.9. Z výpisu z účtu žalovaného u KB a.s. za období 11. 6. 2022 – 12. 7. 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil částku 165,32 Kč a konečný stav částku 135,88 Kč.10. Z vyúčtování mzdy žalovaného za měsíc 06/ 2022 soud zjistil, že jeho čistý příjem činil částku 73 890 Kč, za měsíc 05/ 2022 částku 65 016 Kč, za měsíc 04/ 2022 částku 52 243 Kč.11. Z výpisu registru SOLUS a obchodního rejstříku ohledně žalovaného ze dne 23. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl bez záznamu.12. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.15. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.16. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.18. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, a uhradil toliko částku 93 912 Kč. V daném případě se však z poskytnutého úvěru ve výši 167 000 Kč se žalovanému na jeho účet dostalo pouze částky 39 242 Kč, částka 16 700 Kč byla stržena na úhradu nákladů v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Částku 111 058 Kč žalobkyně použila na úhradu předchozího závazku žalovaného z úvěrové smlouvy ze dne 5. 1. 2022, z čehož plyne, že žalobkyně poskytla žalovanému další úvěr již po 6 měsících od poskytnutí předchozího úvěru, který žalovaný řádně a včas nesplácel. Žalovaný by při dodržení měsíčních splátek dle splátkového kalendáře zaplatil za 72 měsíců částku 72 krát 7 224 Kč, tj. částku 520 128 Kč.19. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).20. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).21. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18, ve kterém, mimo jiné, uzavřel:„ Spotřebitelské nebankovní úvěry byly poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky). Ústavní soud se plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z č. l. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17). Vznik závazkových vztahů musí vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů, dovozené mimo jiné z č. l. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srv. např. nález ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04 (N 70/33 SbNU 197)). Uvedený přístup odráží povahu soukrom