12 C 330/2023-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 57.128,54 Kč s přísl., neboť žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě této smlouvy poskytnula žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 36 měsíčními splátkami ve výši 2.916,41 Kč počínaje dnem 1. 12. 2022, ve kterých je započítán smluvní úrok ve výši 56,72 % p.a. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku. Žalovaný na dluh uhradil částku 5.832,82 Kč a na výzvy k plnění nereagoval. 2. V podání ze dne 15. 11. 2023 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 11.398,46 Kč na kapitalizovaném obchodním úroku a co do částky 1.514,90 Kč na smluvní pokutě. Soud v této části usnesením ze dne 20. 11. 2023, č. j. 12 C 330/2023-18, řízení zastavil. 3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaný měl úvěr splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 2.916,41 Kč počínaje dnem 1. 12. 2022, ve kterých je započítán smluvní úrok ve výši 56,72 % p.a.. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku. 5. Ze společného prohlášení žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 6. 2023 soud zjistil, že uzavřely dne 5. 6. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 6. Z dopisu žalobkyně ze dne 2. 10. 2023 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. 7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 9. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně nesplnil. Ujednání o výši obchodního úroku, smluvní pokutě a poplatku za upomínky soud přezkoumal z hlediska ochrany spotřebitele. Na předmětnou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. o.z.). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 13. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Předmětná smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, byla v neprospěch žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku, obchodní úrok činí 56,72 % p.a. (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). 14. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 6. 11. 2023, č. j. 12 C 330/2023-14, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala právní předchůdkyně žalobkyně informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala v podání ze dne 15. 11. 2023 a uvedla, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud proto pokládá smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí to ukládá ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 15. V posuzovaném případě si účastníci smlouvou o úvěru sjednali úvěr ve výši 50.000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s obchodním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný obdržel plnění ve výši 50.000 Kč dle neplatné smlouvy a proto je povinen poskytnuté plnění po zohlednění částečné úhrady ve výši 5.832,82 Kč žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první o.z. Ostatní plnění žalobkyně požadovala podle neplatné smlouvy, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl. 16. Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny s poukazem na ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 2. 10. 2023. Zákonný úrok za období předcházející termínu plnění ve výzvě jako nedůvodný zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10.755,85 Kč, přičemž tato částka představuje 75,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.519 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.382,60 Kč sestávající z částky 3.140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.720 Kč ve výši 2.041,20 Kč. 18. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní