14 C 130/2024-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně domáhala na žalovaném zaplacení 21.704, 78 s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené dne se společností [právnická osoba] dne 2. 7. 2022 č. 0419284 s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Podáním ze dne 16. 5. 2024 žalobkyně sdělila, že platbu ve výši 2.999,99 Kč uhrazenou původnímu věřiteli se rozhodla alokovat na původní jistinu úvěru 22.000 Kč a vzala žalobu zpět co do částky 1.495,53 Kč s příslušenstvím na jistině, co do kapitalizovaného úroku ve výši 17.663,51 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 1.209,24 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 44,08 Kč.4. Soud proto řízení v navrhovaném rozsahu dle ust. § 96 o. s. ř. zastavil a předmětem řízení zůstala částka 19.000,01 Kč s příslušenstvím na jistině a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 452,87 Kč z částky 19.000,01 Kč za období od 3. 9. 2023 do 1. 11. 2023.5. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.6. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:A) Smlouvou o úvěru ze dne 2. 7. 2022 č. 0419284 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 22.000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit ve formě 14 měsíčních splátek po 2.921 Kč spolu s částkou 18.894 Kč představující v souhrnu kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou slátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně.B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému.C) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.D) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný uhradil celkem částku 2.999,99 Kč.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.13. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 2.999,99 Kč.15. Soud nejprve podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky dosahující 94. 47 % jistiny a RPSN 272,44 %, smluvní pokuta 0,1 % denně) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě (po částečném zpětvzetí žaloby) v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 19.000,01 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 22.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 2.999,99 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku splatným na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 4. 2024 (splatnost do 19. 4. 2024), neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 19.000,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 20. 4. 2024 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení z částky 19.000,01 Kč od 7. 12. 2023 do 19. 4. 2024 žalobu jako nedůvodnou zamítnul.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 87,5 % nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 75 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci) částce 1.903,50 Kč Náklady žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.086 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21.704,78 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.17. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 218 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.