14 C 132/2024-40 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16.260 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 24783 uzavřené dne 28. 10. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. S ohledem na pasivitu žalovaného považoval soud tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 24783 ze dne 28. 10. 2022 uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz), jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr (úvěrový limit) 20.000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru, RPSN mělo činit 5543 35 %. Pro případ prodlení žalovaného byla v čl. IV smlouvy pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru či placením smluvního úroku sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a pro případ prodlení žalované po dobu dva měsíce a delší bylo sjednáno bez dalšího zesplatnění celého dluhu.5. Z potvrzení o platbě ze dne 25. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 Kč a z potvrzení o platbě ze dne 28. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet č. [bankovní účet] částku 10.000 Kč.6. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že v měsíci červenci 2022 vykazoval počáteční stav účtu částku 0,45 Kč, konečný stav účtu 641,64 Kč, v srpnu 2022 počáteční stav účtu 641,64 Kč, konečný stav 94,18 Kč, v září 2022 počáteční stav 94,18 Kč, konečný stav 1.730,48 Kč.7. Z výplatnic žalovaného za měsíce duben 2022 až září 2022 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného se pohyboval v rozmezí částek cca 33.000 Kč až 26.000 Kč.8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 27. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění úvěru k datu 27. 2. 2023 (pro porušení platební povinnosti) a vyzvala ho k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů od doručení. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalovanému.9. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení dluhu ve výši ve lhůtě do 3 dnů, podle podacího lístku byla předžalobní výzva byla odeslána poštou 15. 10. 2023.10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytnula žalovanému revolvingový úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru včetně sjednaných úroků ve výši 40 % p.m. Žalovaný žalobkyni na uvedený ničeho neuhradil.18. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úroky 40 % měsíčně, které při třech měsících trvání úvěru převýší poskytnutou částku, RPSN převyšuje 5000 %, t. j. několikasetnásobně její obvyklou hodnotu, smluvní pokuta sice není sama o sobě nepřiměřená, ale navyšuje již tak nepřiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněz) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.19. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout revolvingový úvěr 10.000 Kč, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice měla k dispozici 6 výplatnic žalovaného, ale nezjišťovala jeho výdaje a finanční situaci, tedy nikterak neověřovala schopnost žalovaného daný závazek splatit. Z pohybů na výpisech z účtu žalovaného bylo přitom zřejmé, že výdaje žalovaného dosahují přibližně výše jeho příjmů, takže konečný zůstatek na účtu se vždy pohyboval v rozmezí desítek až sta Kč. Za dané situace tedy žalobkyně nemohla poskytnout úvěr s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18 ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalované se dostalo plnění ve výši 5.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na její vrácení, ostatní plnění jsou pak požadována na základě neplatné smlouvy a žalobkyni je tedy nelze přiznat.20. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná., ani o splatnosti dle zesplatnění dluhu, ohledně kterého nebylo prokázáno odeslání ani doručení. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 15. 10. 2023), tedy jí došla dne 18. 10. 2023, lhůta splatnosti v předžalobní výzvě činila tři dny a pokud žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, dostal se dnem 24. 10. 2023 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 24. 10. 2023 do zaplacení, ve zbytku co do částky 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.000 Kč od 3. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.000 Kč od 3. 3. 2023 do 23. 10. 2023 a smluvní pokuty ve výši 2.260 Kč soud žalobu jako nedůvodně podanou