14 C 219/2024-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 12.431,49 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne č. 24240944 uzavřené mezi účastníky dne 31. 8. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř.4. Soud provedl důkaz smlouvou, Všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přehledem bankovních transakcí a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 31. 8. 2023 uzavřeli účastníci Smlouvou o úvěru č. 24240944, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 8.700 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 11.395 Kč (2.530 Kč poplatek za sjednání úvěru, poplatek za službu„ presto“ 165 Kč), ve lhůtě do 30 dnů. RPSN činila 2132,56 %. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla v čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částka a povinnost k úhradě účelně vynaložených nákladů, které dle čl. 3 Sazebníku představovaly částku 35 Kč (max. 490 Kč měsíčně) za každý den vymáhání a poplatek za upomínku ve výši 105 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 5. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou ke splnění dluhu před podáním žaloby ve lhůtě 3 dnů. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalované částkou 11.395 Kč na jistině a poplatcích a částkou 1.036,49 Kč na smluvní pokutě za období od 1. 10. 2023 do 30. 12. 2023.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 21.300 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně poplatků do 30 dnů. RPSN činila 1413,78 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, žalobkyni ničeho neuhradila.13. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12, nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11, nález Ústavního soudu II. ÚS 996/18) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky dosahující 30,97 % jistiny, smluvní pokuta 0,1 % denně, poplatky spojené s upomínáním 35 Kč za upomínku, max. 490 Kč měsíčně, a RPSN více jak 2132 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 8.700 Kč představující poskytnuté plnění spolu se zákonným úrokem z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Pokud se týče splatnosti, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva odeslaná dne 31. 5. 2024 byla žalované doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy jí došla dne 5. 6. 2024, lhůta splatnosti byla stanovena 3 dny, a pokud tak žalovaná ve lhůtě do 10. 6. 2024 (den 8. a 9. 7. byla sobota a neděle) neučinila, dostala se ode dne 11. 6. 2024 do prodlení. Od posledně uvedeného data má proto žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z důvodně požadované částky ve výši 8.700 Kč. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 979,82 Kč, přičemž tato částka představuje 39,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,98 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.431,49 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.15. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.