15 C 243/2024-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení celkem částky 15.014,54 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 9. 6. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř.4. Soud provedl důkaz smlouvou, Všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přehledem bankovních transakcí a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 9. 6. 2023 uzavřeli účastníci Smlouvou o úvěru č. , hodnota, , na základě které, poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10.900 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 14.125 Kč (2.950 Kč poplatek za sjednání úvěru, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč a poplatek za službu „Presto“ 165 Kč), ve lhůtě do 30 dnů. RPSN činila 1743,39 %. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla v čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 6. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění dluhu před podáním žaloby ve lhůtě 3 dnů. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalované částkou 14.125 Kč na jistině a poplatcích a částkou 889,54 Kč na smluvní pokutě za období od 10. 7. 2023 do 8. 10. 2023.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10.900 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně poplatků do 30 dnů. RPSN činila 1743,39 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, žalobkyni ničeho neuhradil.13. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12, nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11, nález Ústavního soudu II. ÚS 996/18) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky dosahující 30,97 % jistiny, smluvní pokuta 0,1 % denně, poplatky spojené s upomínáním 35 Kč za upomínku, max. 490 Kč měsíčně, a RPSN více jak 1743 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10.900 Kč představující poskytnuté plnění spolu se zákonným úrokem z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Pokud se týče splatnosti, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva odeslaná dne 7. 6. 2024 byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy mu došla dne 11. 6. 2024, lhůta splatnosti byla stanovena 3 dny, a pokud tak žalovaný ve lhůtě do 16. 6. 2024 (den 14. a 15. 6. byla sobota a neděle) neučinil, dostal se ode dne 17. 6. 2024 do prodlení. Od posledně uvedeného data má proto žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z důvodně požadované částky ve výši 10.900 Kč. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.099,47 Kč, přičemž tato částka představuje 44,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.014,54 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.14. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.