15 C 59/2024-44 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 17.892,38 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 1. 2017, [číslo] (dále jen„ Smlouva“), se právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě 58 týdenních splátek po 426 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a poplatku ve výši 10.360 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 6.815,62 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a v souladu s ust. § 610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanská zákoník (dále jen „o. z.“) vznesla námitku promlčení, a to s odůvodněním, že Smlouva byla uzavřena dne 7. 1. 2017. Předmětem Smlouvy byla zápůjčka, která měla být splacena v 58 týdenních splátkách, tj. nejpozději do 17. 2. 2018. Jestliže žalobkyně podala žalobu až dne 25. 1. 2024, došlo k promlčení pohledávky nejpozději v roce 2021. Navrhla tak žalobu v plném rozsahu zamítnout.3. Podáním ze dne 4. 3. 2024 jednak žalobkyně s námitkou promlčení nesouhlasila s odůvodněním, že žalovaná pohledávku hradila i po uplynutí sjednané doby řádného trvání Smlouvy, tedy po splatnosti poslední splátky dne 17. 2. 2018. Dle žalobkyně tak žalovaná každou platbou uhrazenou po 17. 2. 2018, v souladu s ust. § 2054 odst. 2 o. z., uznala svůj dluh a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let. Poslední platbu žalovaná uhradila dne 19. 11. 2019. K promlčení pohledávek tedy nedošlo a nemohlo dojít, neboť k promlčení dojde nejdříve 19. 11. 2029. Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2014 sp. zn. 23 Cdo 405/2013 a rozhodnutí KS v Plzni sp. zn. 122 ICm 1511/2013 ze dne 4. 7. 2013). Jednak uvedeným podáním vzala žalobkyně žalobu co do částky 3.892,38 Kč jakožto výši dlužných úhrad za služby, částky 2.125,47 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 22. 5. 2020, částky 7.590,91 Kč jakožto kapitalizovaného úrok do 22. 5. 2020 a úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 14.000,00 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, zpět, a proto soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí dle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. zastavil (Výrok I.)4. Žalovaná reagovala podáním ze dne 12. 3. 2024, kdy uvedla, že z okolností věci nelze dovozovat, že by mezi stranami došlo ke konkludentnímu uznání dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z., když pokud žalovaná činila splátky dluhu, a to ještě vůči původnímu věřiteli, šlo vždy o plnění v dohodnutých splátkách, nikoliv o dílčí plnění. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně ani vůči žalované neuplatnila ztrátu výhody splátek. Naopak sama žalobkyně ještě v e-mailu ze dne 17. 10. 2022 nabízela žalované sjednání splátkového kalendáře, k čemuž jí žalovaná e-mailem ze dne 9.11.2022 sdělovala, že dluh považuje za promlčený. Žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena již dne 9. 11. 2019, ale přesto žalovanou poprvé kontaktovala až dne 17. 10. 2022, tedy po 3 letech od postoupení pohledávky. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. 23 Cdo 101/2023, dle kterého platí, že:5. „ 50. …..promítnuto do poměrů § 639 o. z. to znamená, že z jednání dlužníka, jež má být kvalifikováno jako uznání dluhu, musí plynout, že si je existence dluhu vědom a současně, že od něj lze v budoucnu očekávat plnění. Zda lze v daném jednání dlužníka seznat obojí, je třeba posuzovat z horizontu věřitele a za podmínek § 556 a § 6 odst. 1 o. z. se tázat, zda za daných okolností by osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (tj. věřitele), chování dlužníka rozuměla tak, že si je dluhu vědom a lze od něj v budoucnu očekávat plnění…..56. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.57. Za situace, kdy právní úprava v případě dlužníka v postavení spotřebitele předpokládá vrácení jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), nelze takové plnění dlužníka-spotřebitele bez dalšího považovat za konkludentní uznání dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.).58. Je tomu tak i proto, že tento postup dlužníka odpovídá dílčímu plnění, nikoli plnění částečnému, neboť právní předpis předpokládá rozdělení plnění tohoto dluhu do několika relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (postupně) dospívají (k tomu srov. shora citovaný R 36/2003 a navazující judikaturu).59. Uvedený výklad sleduje cíle právní úpravy zvláštního způsobu určení splatnosti bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jež (mimo jiné) reflektuje důvodová zpráva tohoto předpisu tak, že„ (…) stanoví se na jeho (spotřebitele, pozn.) ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova, v době přiměřené jeho možnostemʼ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“ (viz Důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 87).60. Lze tak uzavřít, že plnění dlužníka v postavení spotřebitele na poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle zvláštní úpravy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nenaplňuje důvody uznání dluhu, se kterými § 639 o. z. spojuje přerušení a běh nové desetileté promlčecí lhůty, neboť takové plnění dlužníka-spotřebitele směřuje primárně k plnění dluhu v době jeho splatnosti, nikoliv k tomu, že dluh bude uhrazen v dodatečné lhůtě.“6. Dále žalovaná namítala, že by Smlouva měla být posouzena jako neplatná s odkazem na ust. § 87 a § 86 o. z., a to z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované původním věřitelem. V této souvislosti pak odkázala na rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, ze kterého zcela jasně vyplývá, že povinnost soudu přihlédnout k neplatnosti spotřebitelské smlouvy z důvodu porušení předsmluvní povinnosti věřitele se uplatní i na spotřebitelské smlouvy o úvěru uzavřené před 29. 5. 2022 v této souvislosti rovněž odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ˇČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2016. Jelikož je dle žalované Smlouva neplatná, měla by být veškerá plnění ze strany žalované započtena na jistinu, ve zbytku pak je nárok žalobkyně promlčen.7. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá soud na základě listin předložených žalobkyní a žalovanou za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:8. A) Smlouvou o úvěru ze dne 7. 1. 2017, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 14 000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě 58týdenních splátek 426 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a poplatku ve výši 10.360 Kč. 426 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a poplatku ve výši 10.360 Kč.9. B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.10. C) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.11. D) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila na úvěr celkem částku 6.815,62 Kč.12. E) E-mailem ze dne 17. 10. 2022, 7. 11. 2022 a