15 C 90/2024-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 24.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4.451 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 8. 2022 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, ve znění smlouvy ze dne 10. 4. 2023, s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do částky 4.451 Kč (kapitalizovaný úrok) a co do smluvní pokuty ve výši 3.888 Kč zpět, soud řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 506 Kč.4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání.5. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru č. 534465003 uzavřené dne 30. 8. 2022 ve znění smlouvy ze dne 10. 4. 2023, Obchodními podmínkami smlouvy o úvěru, výpisy z účtu původního věřitele, smlouvou o postoupení pohledávky, potvrzením o úplatě za postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, upomínkami a předžalobní upomínkou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:6. Dne 30. 8. 2022 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (ve znění ze dne 10. 4. 2023), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 25.000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit uvedenou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.351 Kč ve lhůtě 237 dnů, RPSN činila 300 %. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne 31. 1. 2024 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku ze dne s výzvou k úhradě dluhu do 9. 2. 2024.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 25.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru (úroku) ve výši 4.351 Kč do 237 dnů (RPSN činila 300%). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze 1.000 Kč.12. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatek za sjednání úvěru ve výši 4.351 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně, RPSN 300% při splatnosti 237 dnů) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Neplatnost smlouvy je dále způsobena absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně. Jelikož se žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky požadované žalobkyní po částečném zpětvzetí žaloby - 24 000 Kč, která představuje poskytnuté plnění po započítání úhrady ze strany žalované ve výši 1.000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku splatným na základě předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2024, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 10. 2. 2024 do zaplacení, ve zbytku co do úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.055,53 Kč, přičemž tato částka představuje 72,2 % z jejich celkové výše 2.847 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 86,1 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.395 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.888 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.14. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 279 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1.395 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 1.116 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 279 Kč.