17 C 211/2023-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16.800 Kč a smluvní pokuty 3.624 Kč podle smlouvy o úvěru z 15. 8. 2022 [číslo]. Před uzavřením úvěrové smlouvy (spotřebitelského charakteru) žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (lustrací v databázích a zkoumáním jeho příjmu). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla úvěrový rámec do částky 20.000 Kč. Dne 15. 8. 2022 poskytla žalobkyně žalovanému částku 12.000 Kč s tím, že žalovaný měl podle smlouvy splácet alespoň úrok (40 % měsíčně) do 12. dne v každém měsíci. Žalovaný svůj dluh nesplácel, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru k 16. 12. 2022 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 12.000 Kč od 17. 12. 2022 do 15. 10. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), aniž nařizoval jednání. 4. Protože žalovaný se vůči žalobním tvrzením nevymezil, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě. 5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr [číslo] soud zjistil, že žalovaný elektronicky požádal o úvěr (za dále uvedených podmínek). Uvedl své kontaktní údaje, identifikační údaje, byl svobodný, bydlel s rodiči, byl zaměstnán s příjmem 24.000 Kč měsíčně a s výdaji 9.000 Kč měsíčně; žalovaný nebyl v exekuci nebo insolvenci. Žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého účtu od 1. 6. 2022 do 31. 7. 2022; z výpisů vyplývaly příjmy 24.000 Kč měsíčně a výdaje žalovaného. Žalovaný dne 13. 8. 2022 uhradil částku 0,01 Kč ze svého účtu na účet žalobkyně (jako verifikační platbu). Žalovaný poskytl scan svého občanského průkazu. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z 13. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách [webová adresa]). Žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr (úvěrový limit) 20.000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru. RPSN mělo činit 5 539,39 %. Žalovaný měl vrátit úvěr ve splátkách k 12. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaný byl v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení. 7. Z potvrzení o provedení transakce z 13. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 12.000 Kč. 8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru [číslo] z 13. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně mínila upozornit žalovaného na zesplatnění úvěru k 13. 12. 2022 (pro porušení platební povinnosti) a uplatňovala pohledávku k 13. 12. 2022 ve výši 37.002 Kč. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalovanému. 9. Z výzvy z 15. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení před podáním žaloby zaplacení částky 41.347,58 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla odeslána poštou 15. 10. 2023. 10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému revolvingový úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto úvěr splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru. 18. Před sjednáním úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. S ohledem na výši úvěrové částky, předložení výpisu z účtu žalovaného, jeho identifikace občanským průkazem a zasláním verifikační platby soud považoval povinnosti věřitele za splněné (tj. žalobkyně zkoumala úvěruschopnost řádně), protože bylo pravděpodobné, že žalovaný s ohledem na výši svých příjmů a výdajů dluh splní. 19. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny ze smlouvy o úvěru (podle žalobkyně žalovaný nezaplatil nic). Další ujednání smlouvy o zápůjčkách musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 20. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). 21. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení s