14 C 312/2025-33 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 93.285,96 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o zápůjčce – , Anonymizováno, v hotovosti č. , hodnota, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 3. 7. 20192. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože žalovaný byl pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené, a to Smlouvu, Zákaznickou kartu, Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, seznam postupovaných pohledávek, výzvu k zaplacení spojenou s oznámením o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2022 včetně podacího lístku a předžalobní výzvu ze dne 21. 3. 2025 spolu s podacím lístkem a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:4. Dne 3. 7. 2019 uzavřeli společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem Olbrachtova 2006/9, Praha (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný Smlouvu o zápůjčce – , Anonymizováno, v hotovosti č. 545484338, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40.000 Kč a žalovaný se je zavázala splatit ve formě 100 týdenních splátek po 827 včetně úroku ve výši 29 % - 12.257 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 15.100 Kč, poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 12.256 Kč a pojistného ve výši 3.000 Kč, RPSN činila 125,23 %. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 82.613 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s plněním platebních povinností byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek 300 Kč za zaslanou upomínku a poplatek za zahájení vymáhání 1.000 Kč. Žalovaný splátky však řádně nehradil, dne 18. 7. 2022 uhradil 1.650 Kč, dne 29. 7. 2022 900 Kč, dne 5. 8. 2022 800 Kč a dne 13. 9. 2022 1.000 Kč, celkem tedy uhradil 4.350 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dne 10. 2. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o postoupení pohledávky a současně ho vyzvala k plnění dluhu ve lhůtě do 7 dnů. Dne 21. 3. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně vyčíslila dluh žalovaného v žalobě částkou 38.478,30 Kč na jistině, částkou 32.007,66 Kč na poplatcích, částkou 20.000 Kč na smluvní pokutě, částkou 2.405,48 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a částkou 2.800 Kč na sankčních poplatcích.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku ve výši 29 % - 12.257 Kč (RPSN při 125,23 %), poplatku za zpracování úvěru ve výši 15.100 Kč, poplatku za vedení účtu a komfortní splácení 12.256 Kč a pojistného ve výši 3.000 Kč splatit v 100 týdenních splátkách. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, na splátkách uhradil celkem částku 4.350 Kč, po 14. 9. 2022 již právním předchůdci žalobkyně ničeho neplnil. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni.11. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.12. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na výzvu soudu ve svém podání ze dne 4. 11. 2025 uvedla, že právní předchůdce žalobkyně prozkoumal žalovanou v registru BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku, centrální evidence exekucí, v interním registru, při hodnocení schopnosti žalovaného splácet vycházel z informací od žalovaného (svobodný, bez vyživovacích povinností, zaměstnán), provedl kontrolu příjmů (příjem ze zaměstnání dle pracovní smlouvy 7.737 Kč)a výdajů žalovaného (2.362 Kč) a k prokázání svých tvrzení předložila k důkazu Zákaznickou.13. Ze Zákaznické karty vyplývalo, že žalovaný je svobodný, je zaměstnán jako dělník v , právnická osoba, s příjmem 7.737 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá, odhadované výdaje činí 2.362 Kč, nemá zápůjčky u jiné společnosti. Žalobkyně však uvedené údaje o příjmech a výdajích nikterak nedoložila, dle údajů v zákaznické kartě ani nebyly nikterak prověřovány (v bodě nazvaném „ověřené dokumenty“ nebyla zaškrtnuta žádná položka z uváděných - pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výpisy z bankovního účtu, výplatní pásky, výměr důchodu či dávky, daňové přiznání a jiné). I kdybychom vyšly z neprověřených údajů ze Zákaznické karty, je dle názoru soudu naprosto zřejmé, že schopnost žalovaného při příjmu 7.737 Kč splácet splátky v celkové výši 3.308 Kč (827 Kč týdně) je nereálná a že odhadované měsíční výdaje žalovaného v částce 2.362 Kč jsou absurdně nízké, v žádném případě nemohou pokrýt náklady na bydlení v nájmu a další nezbytné náklady na základní potřeby žalovaného. Tomu plně nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný týdenní splátky řádně nehradil, uhradil pouze čtyři splátky, přičemž poslední uhrazená splátka byla zaplacená až pět týdnů po úhradě splátky třetí v pořadí.14. Vzhledem ke shora uvedenému má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce řádně prověřil finanční a majetkové poměry žalovaného a nedodržel tak postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.15. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady „smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným „pri