17 C 145/2025-35 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 53 818,51 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 23 010,75 Kč, smluvního úroku 26 609,15 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 382,79 Kč a poplatku za službu Presto 1 916,93 Kč a smluvní pokuty 1 898,89 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru [číslo] ze dne 17. 6. 2024 s úvěrovým rámcem do výše 20 000 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně žalované vyplatila úvěr ve výši 23 145 Kč, žalovaná měla úvěr vrátit v denních splátkách podle smlouvy, ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích. Účastníci dále sjednali poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč za každé expresní vyplacení úvěru a poplatek 1,99 % za vyplacení každé tranše úvěru z čerpané částky. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalované žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 27. 1. 2025. Na jistinu byla zaplacena částka 134,02 Kč.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID , právnická osoba, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované z 17. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti sama. Žalovaná měla vynakládat na bydlení 8 000 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje činily 1 000 Kč, zbytné 0 Kč a výše nákladů na splátky půjček 10 500 Kč měsíčně. Výše měsíčního příjmu žalované činila 25 500 Kč podle žalované a částka 53 066 Kč byla ověřena jako čistý měsíční příjem z účtu žalované (jako identifikovaný příjem), aniž by výpočet uvedené částky byl vysvětlen. Vypočtené minimální výdaje činily 14 610 Kč (aniž by bylo vysvětleno, jak je žalobkyně vypočetla). V příloze bylo prohlášení o existenci ověřeného čistého měsíčního příjmu 53 066 Kč.4. Žalobkyně z výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalované, že žalovaná disponuje ověřeným příjmem 53 066 Kč čistého měsíčně, dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, Insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, , právnická osoba, ., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru„ sankčních seznamů“.5. Z výpisu z účtu žalované od 20. 3. 2024 do 17. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaná vkládala měsíčně částku odpovídající výší příjmu z povolání (zaměstnání): 29 200 Kč, 19 000 Kč, 36 700 Kč a dále obdržela příchozí platby, které však nemohly být co do svého zdroje a důvodu připsání vyhodnoceny. Z účtu vyplývala platba (odepsání) částek 15 400 Kč za„ byt 3 – Honza“ a příjem ze spotřebitelského úvěru (, právnická osoba, .). Na účtu se nacházela řada příchozích plateb, výběrů a vkladů bez možnosti (jen z výpisu) účel pohybů vyhodnotit. Z uvedených výpisů nevyplýval čistý měsíční příjem v prezentované výši (ověřeného zjištění věřitele), ani příjem ze zaměstnání a vyplýval naopak pravděpodobný vyšší výdaj za bydlení (než žalovaná uváděla).6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který měla žalovaná vrátit nejpozději do 19. 2. 2025. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,0983 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Účastníci sjednali poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč za každou tranši úvěru. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1 644,49 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek.7. Z dopisu ze dne 17. 1. 2025 (zaslaného e-mailem) soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalované se splácením po dobu 93 dnů.8. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvě žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 23 145 Kč. Žalovaná vrátila podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 134,02 Kč.15. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, n