17 C 204/2025-21 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 36 638,84 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 16 999,98 Kč, smluvního úroku 18 927,41 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 338,29 Kč a smluvní pokuty 373,16 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru [číslo] ze dne 12. 9. 2024 s úvěrovým rámcem do výše 52 200 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně žalované úvěr ve výši 17 000 Kč, žalovaná měl vrátit úvěr nejpozději do 6. 3. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází vedených CNCB - Czech Non_Banking Credit Bureau (NRKI a BRKI), do insolvenčního rejstříku, CEE a z informací o účtu žalované, dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích. Účastníci sjednali poplatek za vyplacení tranše úvěru. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalované žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 13. 1. 2025. Na jistinu byla zaplacena částka 0,02 Kč.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla autorizována prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu (11. 9. 2024); totožnost žalované byla dále ověřena z občanského průkazu (jeho skenu poskytnutého žalobkyni). Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované z 12. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti s další osobou, pouze jedna ze spolužijících osob měla příjem. Žalovaná měla vynakládat na bydlení 5 900 Kč, další nezbytné výdaje činily 2 000 Kč, zbytné 1 000 Kč, náklady na splácení půjček 4 000 Kč měsíčně. Výše ověřeného měsíčního příjmu činila 29 604 Kč čistého (uváděná výše příjmu činila 29 700 Kč čistého měsíčně). Vypočtené minimální výdaje činily 14 760 Kč. V příloze bylo prohlášení o existenci ověřeného čistého měsíčního příjmu 29 604 Kč.4. Žalobkyně z výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalované, že disponuje ověřeným příjmem 29 604 Kč čistého měsíčně, dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru„ sankčních seznamů.5. Z výpisu z účtu žalované od 8. 9. 2023 do 11. 9. 2024 (na který chodila žalované výplata od Čistonoš s.r.o.), soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána, výše jejího příjmu však nedosahovala částky prezentované žalobkyní (zpravidla se jednalo o příjmu do částky (20 000 Kč). Dále z výpisu z účtu byly zřejmé tři spotřebitelské úvěry (13. 3. 2024, 6. 9. 2024 a 9. 9. 2024), aniž by bylo zřejmé, zda došlo k ověření měsíčního zatížení žalované splátkami (v přehledu zkoumání úvěruschopnosti je pouze informace od žalované o splátkách 4 000 Kč měsíčně). Z výpisu z účtu (ani z dalších listin žalobkyně) nevyplývá ověření nákladů na bydlení.6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 52 200 Kč, který měla žalovaná vrátit nejpozději do 6. 3. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,0933 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1422,87 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek.7. Z dopisu ze dne 13. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalované se splácením po dobu 93 dnů.8. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvě žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 17 000 Kč (v rámci limitu 52 200 Kč). Žalovaná vrátila podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 0,02 Kč.15. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).16. Úvěruschopnost ž