17 C 229/2025-24 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 756,66 Kč (10 000 Kč jistina, 900 Kč dlužné poplatky, 1 856,66 Kč dlužný úrok z jistiny do zesplatnění) podle smlouvy o spotřebitelském úvěru z 15. 4. 2024, č. , hodnota, , která byla uzavřena , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Původní věřitel měl žalované poskytnout částku ve výši 10 000 Kč jako úvěrový limit k případnému opakovanému čerpání. Uvedená částka měla být spolu s úrokem (60 % p. a.) splácena podle měsíčního rozpisu plateb, který byl k dispozici na webových stránkách původního věřitele a který byl úvěrovanému zasílán e-mailem. Žalovaná své povinnosti neplnila a původní věřitel zesplatnil dluh (podle smlouvy) k 15. 10. 2024. Celkem do dne postoupení pohledávek činila výše dluhu 21 831,45 Kč. Žalobkyně nabyla dluh od původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 4. 2025 s účinností k témuž dni.2. V souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti původním věřitelem žalobkyně tvrdila, že byla původní věřitel ji řádně u žalované prověřil ve světle informací z interních databází a externích registrů a z výpisu z účtu žalované; současně uvedl, že nemá od původního věřitele žádné doklady, kterou sloužily pro vyhodnocení úvěruschopnosti, protože byly předkládány před sjednáním úvěru.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že původní věřitel jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru (spotřebitelském úvěru) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak, že žalované byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, který mohl žalovaná využívat za úrok 60 % p. a. Splácení mělo být stanoveno úvěrujícím měsíčně podle míry čerpání. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala částku 9 983,61 Kč 17. 4. 2024, částku 396,43 Kč 16. 5. 2024, částku 10 000 Kč 15. 4. 2024 a částku 498,59 Kč 21. 6. 2024 (čerpání bylo potvrzováno též potvrzeními o provedení transakce mezi účty účastníků smlouvy); žalovaná zaplatila částku 10 000 Kč dne 16. 4. 2024, 855,47 Kč 15. 5. 2024, 10 130,50 Kč 23. 5. 2024, 844,48 Kč dne 20. 6. 2024.5. Smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 4. 2025 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni; původní věřitel oznámil dopisem z 28. 4. 2025 postoupení pohledávky žalované a oznámení odeslal poštou žalované dne 22. 5. 2024.6. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby a podle podacího lístku z 30. 7. 2025 byl dopis uvedeného dne odeslán žalované.7. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, podle které původní věřitel žalované poskytl úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč; žalovaná čerpala 30 878,63 Kč a vrátila 21 831,45 Kč. Na žalobkyni práva a povinnosti z (neplatné) smlouvy přešla dle § 1879 občanského zákoníku (smlouvou o postoupení pohledávek).13. Nejprve soud posuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru původním věřitelem. Původní věřitel sice měl podle tvrzení žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, avšak žalobkyně neměla k dispozici žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení (žalobkyně tvrdila, že ke kontrole došlo před uzavřením smlouvy, aniž by vysvětlila, proč z tohoto ověřování nejsou k dispozici žádné informace o poměrech žalované). Není tak možné prokázat dodržení postupu upraveného v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Žalovaná část čerpaného úvěru vrátila, to však pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalované nepostačuje. Soud tak dospěl k neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném od 1. 1. 2024).14. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupném na www.nsoud.cz). Žalobkyně jako právní nástupce poskytovatele zápůjčky má nárok toliko na nesplacenou jistinu zápůjčky bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v