17 C 263/2025-29 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 480,77 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 4 995,37 Kč, smluvního úroku 6 362,67 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru 95,18 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 10. 2024 s úvěrovým rámcem do výše 40 900 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr do 18. 4. 2026. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalovaného žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 21. 3. 2025. Dopisem ze dne 12. 7. 2025 žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky. Na jistinu byla zaplacena částka 4,63 Kč.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby BankID , právnická osoba, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného z 25. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný žil sám. Žalovaný měl mít příjem 44 000 Kč, ověřen byl příjem ve výši 38 753 Kč; vynakládat na bydlení 12 000 Kč, další nezbytné výdaje činily 13 000 Kč, zbytné 3 500 Kč.4. Žalobkyně k výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalovaného, že žalovaný disponoval ověřeným příjmem 38 753 Kč čistého měsíčně, dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru „sankčních seznamů.5. Z výpisu z účtu žalovaného od 31. 10. 2023 do 17. 10. 2024 (na který chodila žalovanému výplata od Thermal-F, a.s.), soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u Thermal-F, a.s. 25 000 – 52 000 Kč měsíčně. Dále bylo z uvedeného účtu zřejmé, že a) žalovaný vynakládá částky v řádech tisíců za sázení, hradil úrok za nepovolený debet a na jeho účet byly vedeny exekuce a nevyplývala z něj výše nákladů na bydlení.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 900 Kč, který měl žalovaný vrátit nejpozději do 18. 4. 2026. Žalovaný se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1 990,52 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek.7. Z dopisu ze dne 21. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalovaného se splácením po dobu 93 dnů.8. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku podle smlouvy 5 000 Kč. Žalovaný vrátit podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 4,63 Kč.15. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).16. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s ověřením příjmu žalovaného ze zaměstnání (který byl však velmi variabilní); byť měla k dispozici výpisy z účtu, které umožňovaly vyhodnocení hospodaření žalovaného. Žalobkyně si neověřila též dluhovou zátěž žalovaného, protože z účtu vyplývá účast žalovaného na exekucích a dále sázení v řádech tisíců měsíčně; z účtu nevyplývá výše nákladů na bydlení. Pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované je úvěrová smlouva neplatná.17. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č.