17 C 275/2025-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 607,51 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 5 000 Kč, smluvního úroku 6374,50 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2024 s úvěrovým rámcem do výše 48 200 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla postupně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr do 12. 5. 2026. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovanému nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích. Účastníci dále sjednali poplatek za čerpání ve výši 1,99 % z čerpané částky. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalovaného žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 21. 3. 2025. Dopisem ze dne 12. 7. 2025 žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky. Na jistinu nebyla zaplacena žádná částka.2. Žalobkyně z výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalované, že disponuje ověřeným příjmem 25 000 Kč čistého měsíčně, dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru „sankčních seznamů.3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.4. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID Bankovní identity, a.s. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované bez data soud zjistil, že žalovaný žil v domácnosti sám (nebyla uvedena žádná další osoba), jeho příjem byl ve výši (ověřené) 24 303 Kč, výše uváděná žalovaným 28 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje byly uvedeny v částce 7 000 Kč a zbytné výdaje 9 000 Kč; minimální výdaje byly stanoveny na 8 610 Kč. Žalobce při uzavírání smlouvy předložil sken svého občanského průkazu.5. Z výpisu z identifikovaných příjmů od 12. 9. 2024 do 15. 11. 2024 z účtu žalovaného soud zjistil, že žalobce měl příjmy v uvedené měsíční výši (cca 25 000 Kč), výdaje uvedeny nebyly (příjmy nebyly vyhodnoceny z hlediska plátce). Z principů ověřování úvěruschopnosti žalobkyní soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, protože podstatné byl faktický postup žalobkyně (nikoli její interní pravidla).6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec ve výši 48 400 Kč, který měl žalovaný vrátit nejpozději do 12. 5. 2016. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně a s poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1 989,06 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na účet žalovaného částky 4 600 Kč dne 18. 11. 2024 a 400 Kč dne 18. 11. 2024.7. Z dopisu ze dne 21. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalované se splácením po dobu 93 dnů (e-mailovým podáním).8. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (doklad o odeslání potvrzoval zaslání žalovanému 21. 7. 2025).9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvě žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 11 200 Kč. Žalovaná vrátila podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 512,11 Kč ve splátkách 12. 6. 2024 a 13. 1. 2025.15. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o zápůjčce. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).16. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s ověřením příjmů žalovaného na jeho účet. I když na účet žalované přicházely částky v různé výši (z různých důvodů), nebylo v důsledku jasné, zda uvedené p