17 C 87/2025-49 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 18 518,05 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 8 499,99 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 169,14 Kč, smluvního úroku 9 453,69 Kč a poplatku za službu Klidné spaní 84,18 Kč, poplatku za službu Presto 165 Kč a smluvní pokuty 146,05 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru [číslo] ze dne 25. 4. 2024 s úvěrovým rámcem do výše 63 300 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně žalované úvěr ve výši 25 421 Kč (8 500 Kč 17. 7. 2024, 8 421 Kč 27. 6. 2024 a 8 500 Kč 25. 4. 2024), žalovaný měl vrátit úvěr v denních splátkách ve výši podle předpisu denních splátek v příloze smlouvy do 22. 8. 2025; úrok byl ve výši 0,933 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích. Účastníci dále sjednali poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně a poplatek Presto ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše úvěru. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalované žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 21. 11. 2024. Na jistinu byla zaplacena částka 16 921,06 Kč.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované (AISP). Z kopie občanského průkazu vyplývalo, že žalovaná předkládala žalobkyni kopii svého průkazu totožnosti. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované z 25. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti s další osobou, obě spolužijící osoby měly příjem. Žalovaná měla vynakládat na bydlení 5 000 Kč, dále na úhradu půjček 9 000 Kč, další zbytné výdaje činily 5 000 Kč. Výše měsíčního příjmu činila 53 248 Kč čistého (uváděná výše příjmu žalované činila 30 000 Kč čistého měsíčně). Vypočtené minimální výdaje činily 10 255 Kč. V příloze byl přehled identifikovaných příjmů (na účtu žalované) od 8. 3. 2023 do 28. 2. 2024; průměr příjmů měl činit 53 248 Kč.4. Žalobkyně z výzvě soudu tvrdila s odkazem na výpis z účtu žalované, že disponuje ověřeným příjmem 73 806 Kč čistého měsíčně, dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, registru NBCB, , právnická osoba, ., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, katastr nemovitostí pro platnost adresy a Registru„ sankčních seznamů.5. Z výpisu z účtu žalované od 29. 6. 2023 do 29. 6. 2024 (na který chodila žalované výplata) a dalších dvou účtů, soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u ALZA.CZ., právnická osoba, ., ze kterého chodila výplata 19 000 Kč až 25 000 Kč měsíčně, dále z účtu byly spláceny úvěry (, právnická osoba, ., , právnická osoba, ., RePůjčka a další závazky, dále z účtu odcházely a na účet přicházely částky v řádů tisíců týkající se sázení. Na účtu se nacházela řada příchozích plateb, výběrů a vkladů bez možnosti jen z výpisu účel pohybů vyhodnotit. Z uvedených výpisů nevyplýval čistý měsíční příjem v prezentované výši (ověřeného zjištění věřitele).6. Ze smlouvy revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 63 300 Kč, který měla žalovaná vrátit nejpozději do 22. 8. 2025. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,0933 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Účastníci sjednali poplatek za službu Klidné spaní ve výši 3,66 Kč denně a službu Presto za expresní vyplacení. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1614,09 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek.7. Z dopisu ze dne 21. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalované se splácením po dobu 97 dnů.8. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 25 421 Kč. Žalovaná vrátila podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 16 921,06 Kč.15. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).16. Úvěruschopnost žalované žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s ověřením příjmu žalované ze zaměstnání (který byl však převážně nižší, než uváděný žalovanou) a ověřila dokonce bez jasného po