10 C 351/2025-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 000 Kč a 8 980 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 7. 2024, č. , hodnota, , uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným a částky 10 000 Kč a 8 810 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi týmiž účastníky dne 9. 8. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Soud provedl důkaz předsmluvními formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvami o spotřebitelském úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzeními o platbě, SMS upomínkami, písemnými upomínkami, Smlouvami o postoupení pohledávek, přehledy postupovaných pohledávek a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 23. 7. 2024 uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČ: , Anonymizováno, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázala splatit do 22. 8. 2024 včetně úroku ve výši 150 Kč a poplatku za úvěr ve výši 1 800 Kč, RPSN činila 773,59 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky - 50 Kč SMS upomínka, 30 Kč upomínka e-mailem a 500 Kč písemná upomínka. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil, dle tvrzení žalobkyně byl upomínán prostřednictvím SMS upomínek, e-mailem a písemně. Žalobkyně vyčíslila dluh žalovaného částkou 10 000 Kč na jistině, částkou 150 Kč na úroku, částkou 1 800 Kč na poplatku za úvěr, částkou 700 Kč na poplatku za administraci prodlení, částkou 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částkou 1.000 Kč za písemné upomínky a částkou 4 530 Kč na smluvní pokutě.6. Dne 9. 8. 2024 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit do 9. 8. 2024 včetně úroku ve výši 150 a poplatku za úvěr ve výši 1 800 Kč, RPSN činila 773,59 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky - 50 Kč SMS upomínka, 30 Kč upomínka e-mailem a 500 Kč písemná upomínka. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila, dle tvrzení žalobkyně byla upomínána prostřednictvím SMS upomínek, e-mailem a písemně. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 10 000 Kč na jistině, částkou 150 Kč na úroku, částkou 1 800 Kč na poplatku za úvěr, částkou 700 Kč na poplatku za administraci prodlení, částkou 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částkou 1 000 Kč za písemné upomínky a částkou 4 360 Kč na smluvní pokutě.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba, , která ji tentýž den smlouvou o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni. Dne 31. 7. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě do 7 dnů.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:9. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dva úvěry ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto úvěry včetně úroků a poplatků za úvěr splatit ve lhůtě jednoho měsíce. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil, a tak žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnutého plnění.15. Soud se zabýval posouzením platnosti smluv a jejich jednotlivých ujednání, a to z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvy je nutné posoudit jako neplatné ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úrok ve výši 36,5 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 18 % jistiny sice nelze považovat za nepřiměřený, avšak RPSN ve výši téměř 774 % je v sazbě mnohonásobně přesahující obvyklé sazby při poskytování úvěrů a společně dalšími poplatky a sankcemi spojenými s prodlením mají za následek, že dlužná částka dosahuje výše poskytnutého úvěru) se jedná o smlouvy zjevně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání posuzovaných smluv přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smluv vedoucích ke závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jedná se o smlouvy tzv. „take it or leave“, tj. žalovaná vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. Neplatnost smlouvy by bylo možno rovněž dovodit na základě posuzování smlouvy z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť pokud o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekuce a dále, že byl žalovaný povinen uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů, tyto skutečnosti však nedoložila, což by svědčilo o tom, že před uzavřením smluv nebyl dodržen postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), a proto soud ve výroku II. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni pouze jí poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč představující poskytnutá plnění společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku v závislosti na předžalobních výzvách k plnění, a ve zbytku plnění byla žaloba zamítnuta.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch ve sporu obou účastníků byl přibližně stejný.18. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 378 Kč dle pol