11 C 27/2024-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 33 579,28 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 1. 2023, na základě které právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, který měl žalovaný spolu se smluvenými úrokem a měsíčním poplatkem za sjednané pojištění vrátit ve formě 42 měsíčních splátek po 1 858 Kč. Žalovaný na úvěr neuhradil (právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni) ničeho. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a v souladu se společným prohlášením smluvním stran o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2023 na žalobkyni. Na předžalobní výzvu ze dne 20. 11. 2023 žalovaný nereagoval.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“).4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 27. 1. 2023 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byly žalovanému v den uzavření smlouvy převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě [číslo] [bankovní účet] poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 83,66 % ročně a poplatky za sjednané pojištění splácet v 42 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 858 Kč RPSN činila 124,51 % Celkem měl žalovaný splatit částku 68 460 Kč. V článku 6.1. úvěrové smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného, ocitne-li se v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále byla v čl. 6 úvěrové smlouvy sjednána povinnost žalovaného zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru (tj. celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru) za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení, jestliže po zesplatnění úvěru žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru (zjištěno z předmětné smlouvy o úvěru včetně přílohy [číslo] – Pojištění schopnosti splácet úvěr, z dokladu o vyplacení úvěru). Jelikož žalovaný nesplácel řádně splátky, právní předchůdce žalobkyně úvěr v souladu s čl. 6. úvěrové smlouvy zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 28 663,07 Kč (zjištěno z oznámení ze dne 23. 4. 2023, ze smlouvy o úvěru). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni (zjištěno ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek včetně příslušné strany přílohy [číslo]). Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno postupníkem v zastoupení postupitele dopisem ze dne 10. 10. 2023, podaným na poštu dne 10. 10. 2023. V tomto dopise byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky 36 837,61 Kč ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, ze zmocnění žalobkyně k vyrozumívání dlužníka ze dne 29. 6. 2023). Dopisem ze dne 20. 11. 2023 vyzvala žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 5. 12. 2023, zásilka byla podána na poštu dne 20. 11. 2023 (zjištěno z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání). Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho (bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal opak).5. Skutková zjištění popsaná shora pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Dle § 1815 občanského zákoníku ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Ustanovení § 588 občanského zákoníku určuje, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, neuhradil ničeho ani právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je tak v dané věci dána.18. Žalobkyně má v daném případě nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu o úvěru a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici. Nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).19. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“). Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Nicméně smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).20. Ústavní soud při posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“ např. v nálezu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, mimo jiné, uzavřel:„