11 C 323/2025-18 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 31 738 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 13. 2. 2025 Vedle jistiny dluhu v nesplacené výši 28 000 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 5 574 Kč a smluvní pokuty 1 164 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání.4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 14. 10. 2024, ve znění jejich čtyř dodatků, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v konečné výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s příslušenstvím jednorázově do 11. 12. 2024. Úroková sazba byla sjednána ve výši 116,93 % ročně, RPSN činila 1 052,10 %. Strany se ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas, je žalovaná povinna zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, a dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč.6. Z relevantní části výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta na její bankovní účet uvedený ve smlouvě částka v celkové výši 30 000 Kč.7. Ze přehledu transakcí se podává, že žalovaná uhradila (věřiteli vrátila) z titulu předmětné úvěrové smlouvy celkem částku 19 800 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, ve znění jejího dodatku, včetně relevantní části seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2025 se podává, že postoupení bylo žalované oznámeno.9. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 23. 7. 2025 vyplývá, že žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:11. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na její bankovní účet uvedený ve smlouvě se splatností k 11. 12. 2024. Žalované byla ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuta na její účet částka celkem 30 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2025. Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2025, která byla podána k poštovní přepravě dne 23. 7. 2025. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 19 800 Kč.12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.16. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.21. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku a to jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 občanského zákoníku, na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, uhradila (vrátila) toliko částku 19 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku byla pohledávka původního věřitele za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.23. Za dané situace má žalobkyně nepochybně právo na vrácení dlužné jistiny, nicméně další ujednání smlouvy podrobil soud zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající