12 C 125/2026-99 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 12 572,88 Kč s přísl. zahrnující jistinu s obchodním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení a dále smluvní pokutu. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalobkyní žalované na základě smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne 30. 10. 2017. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 77,58 % ročně v 24měsíčních splátkách po 1 421 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 1. 2025. V důsledku prodlení žalované s úhradou dlužné splátky č. 13 došlo k zesplatnění celého úvěru a podle smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 10 806,77 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru (23. 3. 2026). Žalobkyně se též domáhala zaplacení částky 400 Kč na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, dlužného pojistného za pojištění schopnosti splácet ve výši 349 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, za každý den prodlení až do zaplacení, přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu požadovala ve výši k datu vyhotovení žaloby, tj. 518,88 Kč a úroku za poskytnutý úvěr ve výši 77,58 % ročně z částky 9 605,32 Kč od 25. 3. 2026 do 17. 4. 2026 ve výši 475,20 Kč a s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 9 605,32 Kč od 18. 4. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 3. 2026 dosáhne částky 35 913,60 Kč.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, uvedla, že dne 6.3.2026 podala návrh na zahájení řízení před Finančním arbitrem České republiky proti žalobkyni, ve kterém namítla zejména nedostatečné posouzení její úvěruschopnosti při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . V době uzavření úvěrové smlouvy byla samoživitelkou dvou nezaopatřených studujících dcer. Otec dětí hradil pouze výživné a na ostatních nákladech domácnosti se nepodílel. Její průměrný čistý příjem ze zaměstnání činil přibližně 27 922 Kč měsíčně. K tomu pobírala výživné na děti ve výši přibližně 6 000 Kč měsíčně a dávky státní sociální podpory. Současně však měla vysoké pravidelné výdaje na bydlení, energie a splácení již existujících závazků. V době uzavření smlouvy měla více úvěrových závazků u různých poskytovatelů, mimo jiné u společností Home Credit, Cofidis, Air Bank a České spořitelny. Současně měla sjednány kontokorentní úvěry u Air Bank, České spořitelny a ČSOB a využívala krátkodobé revolvingové úvěry SOS Credit a Zaplo. Tyto revolvingové úvěry byla nucena opakovaně splácet a následně znovu čerpat, protože jí po jejich úhradě nezůstávaly dostatečné finanční prostředky na běžné životní náklady domácnosti. Tento stav trval dlouhodobě již před uzavřením smlouvy se žalobkyní. Obdobná situace byla i u jejích kontokorentních úvěrů. Původně předpokládala, že bude schopna na účtech ponechávat část příjmů a postupně kontokorenty snižovat. Vzhledem k finanční situaci a rozsahu ostatních závazků však nebyla schopna vytvářet dostatečné zůstatky na účtech a kontokorenty čerpala prakticky každý měsíc. Krátce před uzavřením smlouvy řešila též vysoký nedoplatek za energie. Před uzavřením smlouvy se pokoušela získat úvěr nejen u bankovních institucí, mimo jiné u České spořitelny, Air Bank a ČSOB, ale také u nebankovních společností, včetně Home Creditu a Cofidisu, avšak bez úspěchu. Další úvěr jí poskytnut nebyl, přestože se snažila svou situaci řešit i touto cestou. Při sjednání úvěru žalobkyni poskytla požadované podklady, včetně dokladů o příjmech. Neměla v úmyslu žalobkyni uvést v omyl ani zatajovat skutečnosti významné pro posouzení úvěruschopnosti. Odmítá tvrzení, že by při sjednání úvěru jednala nepoctivě nebo že by žalobkyni záměrně zatajila skutečnosti podstatné pro posouzení úvěruschopnosti. Úvěr nesjednávala s úmyslem jej nesplácet. Naopak byla přesvědčena, že závazky bude schopna plnit. Domnívá se, že žalobkyně měla možnost její finanční situaci a existující závazky řádně prověřit před uzavřením smlouvy a že při posuzování její úvěruschopnosti dostatečně nezohlednila rozsah jejích stávajících závazků, vyživovacích povinností, nákladů na bydlení a celkovou finanční situaci.3. Z listiny nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , číslo, uzavřené dne 6. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaná jako klient navrhla na předtištěném formuláři žalobkyni jako poskytovateli uzavření smlouvy o úvěru za podmínek níže uvedených. Ve smlouvě o úvěru by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná by se zavázala poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 77,57 % ročně splatit v pravidelných 24měsíčních splátkách ve výši 1 427 Kč (včetně pojištění neschopnosti splácet) splatných vždy do každého 17. dne kalendářního měsíce počínaje 17. 1. 2025 s tím, že podle bodu 2.2 návrhu shora citovaného byla výše úroku limitována na 120 % částky, kterou měla žalovaná zaplatit. Podle bodu 6.1 návrhu shora citovaného v případě, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o 30 dnů, vznikne žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou ze splátek dle bodu 6.2 návrhu shora citovaného, v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek po dobu 15 dnů vzniká žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 200 Kč na vynaložených nákladech pro každý případ prodlení se splátkou dluhu. Podle bodu 6.3 návrhu shora citovaného, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její částky v délce 65 dnů, dochází k zesplatnění úvěru a podle bodu 6.4 návrhu shora citovaného se ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Podle bodu 6.5 návrhu shora citovaného, jestliže klient nezaplatí po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.4. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. , číslo, ze dne 9. 12. 2024 soud zjistil, že úvěr byl žalované schválen, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru a přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář. RPSN úvěru činilo dle oznámení žalobkyně 112,06 %.5. Z výzvy o zaplacení ze dne 20. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě splátky č. 13 až 15 a zároveň byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.6. Z oznámení ze dne 23. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla vzhledem k okamžitému zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splátkami dluhu vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky v celkové výši 12 054 Kč, přičemž tato částka se skládala z dlužné jistiny ve výši 9 605,32 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 201,45 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč, náhrady nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, dlužného pojistného za pojištění schopnosti splácet ve výši 349 Kč. V oznámení byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě do 10 dnů od data odeslání oznámení.7. Z hodnocení klienta – žalované soud vyplývá měsíční příjem ve výši 31 146 Kč (mzda), výdaje na živobytí v částce 4 860 Kč (životní minimum), výdaje na bydlení ve výši 5 202 Kč.8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.9. Soud neprovedl důkaz předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem, ověřením v registrech SOLUS a NRKI, neboť těchto důkazů nebylo ke skutkovému závěru třeba.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Pod