Okresní soud v Karlových Varech 12 C 171/2026-18 – Náklady řízení

Předmětem řízení je zaplacení částky 9 294 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovaného ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 2. 2025, č. , číslo, (dále jen „spotřebitelský úvěr“). Žalovaný ničeho na dluh neuhradil.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:4. Smlouvou o úvěru ze dne 19. 2. 2025, č. , číslo, má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč se smluvním úrokem 40 % měsíčně při RPSN dle smlouvy ve výši 5549,75 %. Žalovaný měl úvěr včetně úroku splácet v měsíčních splátkách vždy ke každému 20. dni v měsíci spolu s úrokem přirostlým k jistině dluhu.5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 19. 2. 2025 částku 6 000 Kč.6. Z dopisu žalobkyně ze dne 20. 6. 2025 soud zjistil, že oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 20. 6. 2025 a vyzvala ho k úhradě dluhu.7. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 11. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala. K jednání soudu se zástupkyně žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila, soud proto nemohl vyzvat žalobkyni po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.12. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.14. Žalovanému byla na úvěru poskytnuta částka 6 000 Kč, dosud nezaplatil ničeho, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal částečně úspěšné žalobkyni (porovnáním úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu se zohledněním též požadovaného úroku z prodlení a dále doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč) částku ve výroku III uvedenou.16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.