Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 28 670 Kč s přísl. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 9. 2025 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně v žalobě požadovala vedle zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč též poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč, neboť žalovaný nevrátil jistinu a poplatek ve sjednaném termínu ve 3měsíčních splátkách po 8 000 Kč počínaje 31. dnem od poskytnutí úvěru. Žalobkyně dále požadovala též náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 670 Kč. Žalovaný na dluh ze zápůjčky nezaplatil ničeho a na předžalobní výzvu ze dne 17. 6. 2026 nereagoval.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne zápůjčku ve výši 15 000 Kč s tím, že vrátí částku 15 000 Kč na jistině a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč ve 3měsíčních splátkách po 8 000 Kč počínaje 31. dnem od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále poplatek za písemnou upomínku 500 Kč, poplatek za emailovou upomínku 100 Kč, poplatek za telefonickou upomínku 50 Kč, poplatek za SMS upomínku 30 Kč, poplatek za přípravu dohody o splátkovém kalendáři 1 000 Kč, poplatek za předání spisu dlužníka internímu oddělení vymáhání pohledávek 500 Kč, předání spisu dlužníka inkasní agentuře 750 Kč. RPSN dle smlouvy činí 1689 %.4. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 17. 6. 2026 soud zjistil, že vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.5. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že ničeho doplňovat nebude a žádá přiznat jen bezdůvodné obohacení. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.9. Žalovanému byla na zápůjčce poskytnuta částka 15 000 Kč, ničeho však nezaplatil, proto soud žalobě co do jistiny dluhu ve výši 15 000 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je účastníkům nepřiznal, neboť jejich úspěch v řízení byl po zohlednění též požadovaného úroku z prodlení zhruba stejný.11. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 243 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.