Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 100.000 Kč. Svůj nárok zdůvodňoval tím, že dne 25. 11. 2024 na základě ústní smlouvy zapůjčil žalované částku 100.000 Kč, žalovaná svůj dluh stvrdila v písemné kvitanci, avšak zapůjčenou částku žalobci nevrátila v dohodnuté lhůtě do konce měsíce února 2025.Žalovaná svůj dluh nezpochybňovala, namítala pouze, že jej není schopna uhradit najednou, a požadovala umožnění splátek ve výši 2.000 Kč měsíčně.Z kvitance dluhu ze dne 25. 11. 2024 soud zjistil, že žalobce žalované zapůjčil ve dvou platbách celkem částku 100.000 Kč a že se žalovaná prohlásila, že bude dluh 100.000 Kč splácet měsíčně ve splátkách splatných ke každému kalendářnímu 20. dni po 40.000 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 100.000 Kč do 7 dnů, zásilka se vrátila jako nevyzvednutá.Na základě žalobních tvrzení, která nebyla rozporována, a na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Dne 25. 11. 2024 uzavřeli účastníci ústní smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalované poskytl ve dvou platbách po 50.000 Kč celkem částku 100.000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou částku žalobci splatit ve splátkách po 40.000 Kč do 20. 2. 2025. Žalovaná žalobci ničeho nezaplatila, ač byla o úhradu upomínána.Soud dospěl k následujícím právním závěrům:Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V daném případě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, podle níž žalobce žalované poskytl finanční prostředky a žalovaná se je ve stanovené lhůtě zavázala vrátit. Žalovaná svému závazku ze smlouvy nedostála, žalobci ničeho neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobce právo nejen na zaplacení samotné jistiny zápůjčky, ale dle ust. § 1970 občanského zákoníku i na zaplacení úroku z prodlení, který žalobce požaduje za období následující po sjednané splatnosti dluhu.Pokud jde o lhůtu k plnění, soud žádosti žalované o povolení splátek nevyhověl. Žalovaná ve své žádosti neuvedla nic konkrétního o svých finančních a majetkových poměrech a ani ničeho nedoložila, soud tedy neměl podklady pro posouzení její žádosti. Soud současně přihlédl k nesouhlasnému stanovisku žalobce a k tomu, že splnění závazku by v navrhovaných splátkách trvalo dobu více jak 4 let, přičemž taková dobá se s ohledem na výši dluhu a okolnosti případu jeví jako nepřiměřeně dlouhá.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28.776,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100.000 Kč sestávající z částky 5.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2.550 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 5.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5.100 Kč za účast na ústním jednání dne 28. 7. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19.650 Kč ve výši 4.126,50 Kč.