17 C 316/2025-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 000 Kč a smluvní pokuty 4 000 Kč podle smlouvy o úvěru z 7. 8. 2024 č. , hodnota, . Před uzavřením úvěrové smlouvy (spotřebitelského charakteru) žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (lustrací v databázích a zkoumáním jeho příjmu). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla úvěrový rámec do částky 10 000 Kč. Dne 7. 8. 2024 poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, kterou žalovaný měl podle smlouvy splácet alespoň ve výši úroku (40 % měsíčně) do 6. dne v každém měsíci. Žalovaný svůj dluh nesplácel, a proto došlo zesplatnění úvěru k 10. 12. 2024; žalobkyně požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 4 000 Kč za dobu prodlení od 11. 12. 2024 do 19. 10. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), aniž nařizoval jednání.4. Protože žalovaný se vůči žalobním tvrzením nevymezil, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.5. Žalobkyně tvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a předložila k tomu listiny: Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalobkyně zjistila od žalovaného informace o jeho identifikačních a kontaktních údajích, dále bylo zjištěno, že žalovaný žije sám v pronajatém bytě a je bez vzdělání, pracuje u , právnická osoba, jako skladník od 12/2023 s příjmem 34 331 Kč čistého měsíčně a výdaji 4 860 Kč. Z owner info a výpisu z transakcí na účtech žalovaného soud zjistil, že žalovaný má příjem od uvedeného zaměstnavatele, současně však přebíral řadu závazků ze spotřebitelských úvěrů a hradil náklady na sázení. Výsledky lustrací z registrů ohledně dluhové zátěže žalovaného předloženy (bez dalšího vysvětlení) nebyly. Žalovaný žalobkyni přeložil fotografie svého občanského průkazu a rodného listu.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 7. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz). Žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr (úvěrový limit) 10 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru. RPSN mělo činit 5 539,38 %. Žalovaný měl vrátit úvěr ve splátkách k 6. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaný byl v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení.7. Z potvrzení o provedení transakcí z výše uvedených dat soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 10 000 Kč (dne 7. 8. 2024).8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z 7. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně mínila upozornit žalovaného na zesplatnění úvěru k 7. 12. 2024 (pro porušení platební povinnosti) a uplatňovala pohledávku k uvedenému datu ve výši 30 320 Kč. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalovanému.9. Z výzvy z 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení před podáním žaloby zaplacení částky 34 474,79 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z potvrzení soud zjistil, že předžalobní výzva byla odeslána poštou 21. 10. 2025.10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto úvěr splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru.16. V daném případě původní věřitel neposuzoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů; nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).17. Před sjednáním úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost, jak ukládá § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., avšak své povinnosti řádně nesplnila. I když se příjmy žalovaného zdají být poměrně vysoké (při uzavření smlouvy s úvěrovým limitem 10 000 Kč), z dalších dokladů předložených žalovaným (a v řízení před soudem žalobkyní) nevyplývá, jak tomu bylo s dluhovým zatížením žalovaného, obecně s jeho náklady. Žalobkyně nepředložila výsledky lustrací žalovaného v registrech a spokojila se s výpisem z transakcí žalované za částku roku 2024; z výpisů navíc vyplývá, že žalovaný čerpal několik dalších úvěrů a dále sázel. Protože žalobkyně se nezajímala o výdajovou stránku rozpočtu žalovaného (včetně vyhodnocení rizik předložení žalované), je třeba považovat úvěrovou smlouvu ve smyslu § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku za neplatnou.18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustan