17 C 55/2026-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 215 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 6. 2023 č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě šedesáti týdenních splátek po 484,80 Kč (s první splátkou 30. 6. 2023). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 29 088 Kč, sestávajících z úroku ve výši 3 168 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 120 Kč. Žalovaný uhradil 10 873 Kč.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé:, právnická osoba, evidenční karty klienta z 23. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl podle svého prohlášení spolubydlícím, svobodný, bydlel sám, nebyl majitelem auta, nebyl vlastníkem nemovité věci a měl v minulosti u žalobkyně nikdy úvěr. Žalovaný byl zaměstnán u , Anonymizováno, -, právnická osoba, . na plný úvazek a doložil potvrzení o příjmu a výpis z účtu. Příjem ze zaměstnání měl být 19 600 Kč, výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní minimum na ověření 4 860 Kč, náklady na nebankovní závazky činily 5 011 Kč; doklady předložené při zkoumání úvěruschopnosti nebyly předloženy, vyhodnocení informací z potvrzení o příjmu a výpisu z bankovního účtu (nejasno za jaké období) nebylo realizováno.B) Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 6. 2023 č. , hodnota, má soud za prokázané, že podle této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému (v hotovosti) úvěr ve výši 16 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 484,80 Kč; podmínky souhlasily s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 13 088 Kč.C) Soud přihlédl k tvrzení samotné žalobkyně, jež učinila ve svůj neprospěch, a přihlédl k tomu, že žalovaný uhradil celkem částku 10 873 Kč, jak vyplývalo z přehledu předpisů a plateb na smlouvu.D) Předžalobní upomínkou soud žalovaného vyzval k zaplacení dluhu a podle podacího archu byla předžalobní upomínka odeslána žalovanému na adresu podle smlouvy.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ve znění účinném do 31. 12. 2023 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, podle které žalobkyně žalovanému plnila částku 16 000 Kč. Nejprve soud posuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu ke smlouvě o úvěru, které byla žalovaným uzavřena. Žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).9. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel sice formálně posuzoval, avšak nevyhodnotil informace vyplývající z předloženého potvrzení o příjmu a z výpisu z účtu žalovaného (žalobkyně je nepředkládala a z listin nevyplýval obsah těchto dokumentů); ze žalobkyní označených důkazů nevyplývalo ani ověření dluhového zatížení žalovaného a dalších nákladů, zejména na bydlení.10. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu zápůjčky bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry (§ 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.), a proto soud stanovil (hmotněprávní) splatnost dluhu s přihlédnutím k procesní lhůtě dle § 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) na tři dny od právní moci rozsudku.11. V části týkající se smluvních nároků žalobkyně podle smlouvy a úroku z prodlení není požadavek žalobkyně po právu, a proto byl v této části náro