ECLI: ECLI:CZ:OSKV:2026:17.C.56.2026.1 Datum: 2026-05-04 Předmět: 53 790 Kč / úvěr Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 4 z. č. 549/1991 Sb.", "§ 2 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č ["smlouva o úvěru""lhůty""náhrada nákladů""náklady řízení"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: 53 790 Kč / úvěr. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 160 (99/1963 Sb.), § 4 (549/1991 Sb.), § 2 (89/2012 Sb.).
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 53 790 Kč (z toho 12 000 Kč jako úroky a 11 790 Kč jako smluvní pokuta) podle smlouvy o úvěru z 29. 4. 2024 č. , hodnota, . Před uzavřením úvěrové smlouvy (spotřebitelského charakteru) žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (lustrací v databázích a zkoumáním jeho příjmu). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla úvěrový rámec do částky 30 000 Kč; dne 29. 4. 2024 poskytla žalobkyně žalované částku 20 000 Kč, dne 9. 5. 2024 částku 10 000 Kč s tím, že žalovaný měl podle smlouvy splácet alespoň úrok (40 % měsíčně) do 17. dne v každém měsíci. Žalovaný svůj dluh nesplácel, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru k 21. 9. 2024 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky od 21. 9. 2024 do 19. 10. 2025 v částce 11 790 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože žalovaný se vůči žalobním tvrzením nevymezil, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.4. Žalobkyně tvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a předložila k tomu listiny: Z přehledu transakcí na účtu žalované (únor až březen 2024) bylo zjištěno, že žalovaný měl v této době příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, ve výši 42 983 Kč (aniž by však z výpisu vyplývala pravidelnost příjmu a jeho podmínky). Žalovaný vynakládal měsíčně částky v řádech desetitisíců Kč na sázení, dále přebíral více částek z titulu mikroúvěrů. Výsledky lustrací z registrů ohledně dluhové zátěže žalované předloženy nebyly. Žalobkyně přeložila fotografie občanského průkazu a rodného listu žalovaného.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 29. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz) úvěrovou smlouvu. Žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr (úvěrový limit) 30 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru. RPSN mělo činit 5 780,51 %. Žalovaná měla vrátit úvěr ve splátkách k 17. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaný byl v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení.6. Z potvrzení o provedení transakcí z výše uvedených dat soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalovanéjp částku celkem 30 000 Kč.7. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z 17. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně mínila upozornit žalovaného na zesplatnění úvěru k 17. 9. 2024 (pro porušení platební povinnosti) a uplatňovala pohledávku k uvedenému datu ve výši 84 728 Kč. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalovanému.8. Z výzvy z 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení před podáním žaloby zaplacení částky 100 261,50 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z potvrzení o podání soud zjistil, že předžalobní výzva byla odeslána žalovanému poštou 21. 10. 2025.9. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému revolvingový úvěr s rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto úvěr splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru.15. Před sjednáním úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak své povinnosti řádně nesplnila. I když se příjmy žalovaného zdají být poměrně vysoké (při uzavření smlouvy s úvěrovým limitem 30 000 Kč), z dalších dokladů předložených žalovaným (a v řízení před soudem žalobkyní) nevyplývá, jak tomu bylo a) se stabilitou příjmu žalovaného v době uzavření smlouvy, b) s dluhovým zatížením žalovaného, obecně s jeho náklady (včetně nákladů souvisejících s rizikovými činnostmi žalovaného – sázením). Žalobkyně nepředložila výsledky lustrací žalovaného v registrech a spokojila (alespoň podle obsahu spisu) s výpisem z transakcí žalovaného na jeho účtu za dva měsíce roku 2024, ze kterých navíc vyplývaly informace, které měly žalobkyni vést k důkladnému prověření poměrů žalovaného (zda nebrání závěru o pravděpodobnosti vrácení úvěru žalobkyni). Protože žalobkyně se nezajímala o podmínky zdroje příjmu žalovaného a o jeho výdajovou stránku rozpočtu (včetně vyhodnocení rizik poměrů žalovaného), je třeba považovat úvěrovou smlouvu ve smyslu § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku za neplatnou.16. V daném případě tedy původní věřitel neposuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů; nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně takto neposuzovala.17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku),
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.