17 C 72/2026-38 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 102 Kč s příslušenstvím (21 000 Kč jistina, 8 652 Kč smluvní pokuta, 1 450 Kč náklady na vymáhání) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 10. 2024 ve znění smlouvy o navýšení úvěrového limitu z 7. 10. 2024. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované spotřebitelský úvěr ve výši (celkem) 21 000 Kč, žalovaná měla vrátit tento úvěr ve formě měsíčních splátek ve výši úroku z úvěru přirostlého za uplynulé období (období od poslední platby úroku). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku, při prodlení také smluvní pokuty. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud pouze důkazy předložené žalobkyní a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá soud na základě důkazů (listin) předložených žalobkyní za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:A) Žalovaná (podle „Procesu žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta“) před uzavřením smlouvy zaslala žalobkyni scany svého občanského průkazu a své průkazky zdravotního pojištění. Žalobkyně předložila výpis ze svého interního systému, ze kterého vyplývalo (7. 10. 2024) ověření žalované v databázi společnosti Accuity (v souvislosti s prevencí kriminality), v databázi Cribis (neexistence aktivních exekucí), v databázi Lendon s výsledkem, že žalovaná není evidována, v interní databázi skupiny žalobkyně Creditair internal for Czech (interní databáze) byl záznam o výši dluhu žalované vůči žalobkyni 191 293 Kč, z databáze CRIF CZ vyplynulo, že žalovaná měla tři nesplacené úvěry se zůstatkem ve výši převyšující 100 000 Kč a dále vícero platebních karet, v insolvenčním rejstříku nebyla žalovaná nalezena. Z aplikace Kontomatik byly zjištěny informace o operacích na bankovním účtu žalované od 3. 7. 2023 do 5. 8. 2024 s výsledkem ověření příjmů odpovídajících rodičovskému příspěvku (nejprve 8 333 Kč měsíčně, posléze 11 538 Kč a konečně 14 424 Kč); z účtu bylo zřejmé převzetí spotřebitelských úvěrů (mikroúvěrů) od sedmi poskytovatelů (u většiny s navyšováním), aniž by bylo možné ověřit výdaje za bydlení.B) Smlouvou o úvěru ze dne 7. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku) smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytnula žalované úvěr nejprve ve výši 15 000 Kč, posléze navýšený dodatkem o navýšení úvěrového limitu (z téhož dne) na 21 000 Kč; žalovaná měla vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek ve výši úroku z úvěru přirostlého za uplynulé období (období od poslední platby úroku). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku, při prodlení také smluvní pokuty. Z potvrzení o provedené platbě thePay z 7. 10. 2024 vyplynulo uhrazení částky 15 000 Kč a 6 000 Kč žalované žalobkyní; úhrada částek vyplývala i z interního systému žalobkyně.C) Z dopisu bez data vyplynulo, že žalobkyně měla oznámit žalované, že byl schválen úvěr 15 000 Kč a že byl převeden na účet žalované s tím, že výše první minimální platby je 6 098,36 Kč k 7. 11. 2024, aniž by byl předložen doklad o doručení uvedeného dopisu žalované (což soud nepovažoval pro rozhodnutí o žalobě za podstatné).D) Z oznámení o zesplatnění úvěru z 9. 1. 2025 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu podle úvěrové smlouvy, protože došlo k opakovanému porušení smlouvy žalovanou, z připojeného výpisu ze systému žalobkyně vyplývalo žalobkyně zesplatňující dopis zaslala žalované 9. 1. 2025 (aniž by vyplývalo datum doručení žalované).E) Z předžalobní výzvy z 23. 4. 2025 vyplývalo, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dluhu, z připojeného podacího archu z 22. 5. 2025 vyplývalo odeslání výzvy žalované (poštou).5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, která byla v stejný den změněna ve výši úvěrové částky. Žalobkyně podle smlouvy poskytla žalované částku 21 000 Kč, žalovaná žalobkyni nic podle smlouvy nevrátila.7. Nejprve soud posuzoval platnost uvedené smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).8. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě lustrace ve výše uvedených registrech (včetně dlužnických) a na základě výstupu aplikace Kontomatik (výpisu z účtu žalované), přičemž žalobkyně provedla vyhodnocení příjmů a výdajů, aniž by bylo zřejmé jakým způsobem dospěla k prezentovaným příjmům a výdajům. Žalobkyně měla nepochybně příjem z titulu rodičovského příspěvku, v době uzavírání smlouvy ve výše cca 14 000 Kč měsíčně, zřejmě tedy pečovala o malé nezletilé dítě; další částky na účet připsané jsou nejasného původu a účelu a zahrnují nezanedbatelnou část příjmu ze spotřebitelských úvěrů (včetně úvěrů od žalobkyně). Žalobkyně také pomíjí skutečnost, která vyplývá z registru CRIF, podle kterého byla žalovaná (při minimálních příjmech) zatížena úvěry se zůstatky přes 100 000 Kč (v souladu s výpisem z účtu se převážně jednalo o krátkodobé mikroúvěry zatížené vysokými úroky a poplatky). Z výpisu z účtu též nelze uzavřít o výši nákladů na bydlení.9. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované, neboť neprovedla porovnání příjmů (ověřených též co do své stability a delšího období jejich trvání) a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele (žalované), získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, tedy podkladů vystavených třetími osobami, odlišnými od spotřebitele; lustrace veřejně dostupných databází je v tomto směru nedostatečná. Pokud žalovaná neuhradila žalobkyni nic, jen to potvrzuje, že žalobkyně vyhodnotila pravděpodobnost vrácení úvěru chybně (a na základě nedostatečných informací). Proto je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku, § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.10. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu pochybení při zkoumání úvěruschopnosti, soud se již nezabýval existencí nepřiměřených ujednání (ostatně u sjednaného úroku je eventuální vyhodnocení tohoto ujednání jako nepřiměřeného nasnadě).11. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná z důvodu, že poskytovatel úvěru neposuzoval řádně úvěruschopnost spotřebitele (žalované), je třeba podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit hmotněprávní splatnost smluvních povinností žalované, vrácení jistiny úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je zvláštním ustanovením ve vztahu k občanskému zákoníku o splatnosti bezdůvodného obohacení, které je splatné, není-li dohodnuto, na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru učinil Nejvyšší soud, a to v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž mimo jiné uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lz