18 C 65/2026-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 732,78 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 16 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 318,41Kč, smluvního úroku 16 018,95 Kč a poplatku za službu Klidné spaní 109,80 Kč, poplatku za službu Presto 495 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis 1,92 Kč a smluvní pokuty 788,7 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. 25300510 ze dne 9. 5. 2025 s úvěrovým rámcem do výše 29 600 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně vyplatila žalovanému úvěrovou částku) v celkové výši 16 000 Kč, žalovaný měl vrátit poskytnutou částku do 31. 10. 2026. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1.016 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Účastníci dále sjednali poplatek za službu „Klidné spaní“ a poplatek „Presto“ za každé expresní vyplacení úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalovaného žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem. Dopisem ze dne 14.12. 2025 žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky. Na dluh nebylo zaplaceno ničeho.2. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z výpisů z účtu žalovaného a že disponuje ověřeným příjmem 25 000 Kč čistého měsíčně, dále tvrdila (aniž by to prokazovala předložením listin) prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru „sankčních seznamů“.3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.4. Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby BankID Bankovní identity, a.s. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného z 29. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný žil v domácnosti s další osobou bez příjmu. Žalovaný měl vynakládat na bydlení 7 000 Kč, na splátky půjček 6 500 Kč, další nezbytné výdaje činily 3 000 Kč. Výše měsíčního příjmu vypočteného žalobkyní činila 25 369 Kč, výše uváděná žalovaným 35 000 Kč (čistého měsíčně). V příloze byl výpis ze všech příjmových plateb na účet žalovaného (ze kterého byl vypočten ověřený měsíční příjem).5. Ze smlouvy o úvěru č. 25300510 ze dne 9. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec ve výši 16 000 Kč, který měl žalovaný vrátit nejpozději do 31. 10. 2026. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 1.016 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky. Účastníci sjednali poplatek za službu Klidné spaní ve výši 3,66 Kč denně a poplatek Presto za každé expresní vyplacení tranše. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN dle smlouvy činilo 1868.19 % za předpokladu, že bude úvěr čerpán ve výši kreditního rámce v den uzavření smlouvy a úvěr bude splácen řádně v denních splátkách. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek.6. Z dopisu soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalovaného se splácením. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby7. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku podle smlouvy 39 103 Kč. Žalovaný vrátil podle smlouvy (na jistinu) částku celkem 427,35 Kč.13. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o zápůjčce. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).14. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s ověřením příjmu žalovaného ze zaměstnání (který byl však nižší, než příjem ověřený žalobkyní, vycházející z průměru vše příjmových plateb na účet). I když na účet žalovaného přicházely další částky z neznámého (neosvětleného důvodu), nejednalo se nepochybně (ani podle prohlášení žalovaného při zkoumání úvěruschopnosti) o pravidelný příjem. Žalobkyně především neověřila (a nevyhodnotila) skutečnou výši nákladů žalovaného a jeho dluhovou zátěž, protože z účtu vyplývá účast žalovaného na dalších úvěrech a půjčkách (aniž by bylo ověřitelné, že výše měsíční splátky činí 6 500 Kč měsíčně). Pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva neplatná.15. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 2