21 C 104/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 9 328 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 889,53 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 5 000 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala celou částku vrátit ve sjednaném termínu do 17. 1. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč, což ale nesplnila. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru nevrátila včas, z toho důvodu žalobkyně požaduje i úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, přičemž úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 4. 2019 do 24. 2. 2020 představuje kapitalizovanou částku 889,53 Kč. Podle článku IX. 1a Smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 30. 4. 2019 do 10. 9. 2020 v celkové výši 2 500 Kč. Žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 26. 1. 2021. 2. Žalovaná se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Ze smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč dne [datum] a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 17. 1. 2019 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč. Z potvrzení o provedení platby ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně přenechala žalované jako dlužníkovi částku 5 000 Kč bankovním převodem na účet příjemce č. [bankovní účet]. Žalovaná měla ve sjednané době peníze vrátit s úplatou za jejich poskytnutí. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ho vrátila, popř. že dluh jinak zanikl. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, ani neprokázala a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesla. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 26. 1. 2021. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Dle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém 6. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. Podle článku IX. 1a Smlouvy o úvěru bylo mezi účastníky ujednáno, že v případě prodlení úvěrovaného s plněním jakékoliv části dluhu dle této smlouvy, je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně které je úvěrovaný v prodlení a to za každý den prodlení. V daném případě požadoval žalobce smluvní pokutu z částky 5 000 Kč (jistina úvěru) za dobu od 30. 4. 2019 (od doby, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jistiny úvěru) a požadoval ji do 10. 9. 2020, což představuje částku 2 500 Kč (§ 2048 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník). 8. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla částku 5 000 Kč vrátit do 17. 1. 2019, ocitla se od 18. 1. 2019 v prodlení a od té doby byl také žalobci přiznán nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 5 000 Kč, přičemž žalobkyně za období od 30. 4. 2019 do podání žaloby, tj. do 24. 2. 2021 již tento úrok kapitalizoval v částce 889,53 Kč. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 328 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 12. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v od