21 C 159/2021-75 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku 28 494,81 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela dne [datum] se žalovanou, s využitím prostředků komunikace na dálku, smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou dle čl. II odst. 1-3 smlouvy a žalovaná se zavázala věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV. odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru dle čl. IV odst. 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpala celkem částku ve výši 45 000 Kč. Žalovaná své povinnosti nesplnila, neboť poskytnutý úvěr řádně nesplácela. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, a to dne 20. 12. 2019, přičemž společnost [právnická osoba] uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek dne 20. 12. 2019, jejímž předmětem byla i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně se tedy jako věřitel, který nabyl pohledávku ze smlouvy o revolvingovém úvěru od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, domáhá jejího zaplacení. 2. Předmětem řízení tak je neuhrazená jistina úvěru ve výši 28 494,81 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 296,43 Kč a zákonný úrok z prodlení. 3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o. s. ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Přihlédl i k zásadě, že„ v občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 4. Podle § 101 odst. 1, 2 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 5. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 6. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 7. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 8. Ze předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná úvěr čerpala v celkové výši 45 000 Kč, a to tak, že dne [datum] čerpala částku 20 000 Kč, dne [datum] čerpala částku 6 000 Kč, dne [datum] čerpala částku 2 300 Kč, dne [datum] čerpala částku 1 500 Kč, dne [datum] čerpala částku 3 000 Kč, dne [datum] čerpala částku 1 200 Kč, dne [datum] čerpala částku 3 000 Kč, dne [datum] čerpala částku 2 500 Kč, dne [datum] čerpala částku 2 000 Kč, dne [datum] čerpala částku 500 Kč a dne [datum] čerpala částku 3 000 Kč. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaná uvedla ve smlouvě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 6. 5. 2020. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalované vyzvala k úhradě dlužné částky a žalované byla rovněž oznámena změna věřitele. 9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s placením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžní prostředky vrátil, popř. že dluh jinak zanikl, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006, jež jsou použitelné i nadále). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. 11. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 12. Dlužník předchozímu ani současnému věřiteli platby neuhradil, a proto byla žaloba shledána po právu. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o. s. ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř, neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 432,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 140 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 494,81 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za přev