21 C 167/2021-33 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 2 470 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 128,40 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 2 000 Kč od 29. 11. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč. Dlužník se zavázal celou částku vrátit ve sjednaném termínu do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč, což ale nesplnil. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru nevrátil včas, z toho důvodu žalobce požaduje i úhradu zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru, tj. z částky 2 000 Kč ode dne následujícího po datu splatnosti, tj. od. [datum], přičemž úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do 28. 11. 2020 představuje kapitalizovanou částku 128,40 Kč. Podle článku IX. 1a Smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč od 8. 4. 2020 do 28. 11. 2020 v celkové výši 470 Kč. Žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2020. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět v rozsahu 2 000 Kč, neboť došlo k úhradě výše zmíněné částky žalovaným k rukám žalobkyně. Žalobkyně po částečném zpětvzetí požaduje přiznání částky 470 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 128,40 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 29.11.2020 do 30. 11. 2020 2. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Ze smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč dne [datum] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum] včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 097 Kč. Z potvrzení o provedení platby ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně přenechala žalovanému jako dlužníkovi částku 2 500 Kč bankovním převodem na účet příjemce č. [bankovní účet]. Dlužník měl ve sjednané době peníze vrátit s úplatou za jejich poskytnutí. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ho vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalovaný dne [datum] uhradil k rukám žalobkyně částku 2 000 Kč. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Dle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém 6. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. Podle článku IX. 1a Smlouvy o úvěru bylo mezi účastníky ujednáno, že v případě prodlení úvěrovaného splněním jakékoliv části dluhu dle této smlouvy, je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně které je úvěrovaný v prodlení a to za každý den prodlení. V daném případě požadoval žalobce smluvní pokutu z částky 2 000 Kč (jistina úvěru) za dobu od [datum] (od doby, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jistiny úvěru) a požadoval ji do 28. 11. 2020 (podání žaloby) což představuje částku 470 Kč (§ 2048 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník). 8. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl částku 2 000 Kč vrátit do [datum], ocitl se od [datum] v prodlení a žalobci byl přiznán nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 2 000 Kč od 29. 11. 2020 do 30. 11. 2020, přičemž žalobkyni za období od 8. 4. 2020 do podání žaloby, tj. do 28. 11. 2020 již tento úrok kapitalizoval v částce 128,40 Kč. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 470 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. 10. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, co