21 C 221/2021-37 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 5 333,14 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 427,51 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 3 769 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 769 Kč. Dlužník se zavázal celou částku vrátit ve sjednaném termínu do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč, což ale nesplnil. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru nevrátil včas, z toho důvodu žalobce požaduje i úhradu zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru, tj. z částky 3 769 Kč ode dne následujícího po datu splatnosti, tj. od. [datum], přičemž úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 769 Kč od [datum] do [datum] představuje kapitalizovanou částku 427,51 Kč. Podle článku IX. 1a Smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3 769 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1 564,14 Kč. Žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je státním občanem České republiky a žalovaný je státním občanem Ukrajiny. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet ze smlouvy o právní pomoci uzavřené mezi Českou republikou a [země], vyhlášené pod [číslo] Sb. m. s . Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy o právní pomoci pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Žalovaný (odpůrce) má poslední známé bydliště v České republice na adrese [adresa žalovaného]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. 3. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Ze smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč dne [datum] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum] včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 639 Kč. Z potvrzení o provedení platby ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně přenechala žalovanému jako dlužníkovi částku 4 500 Kč bankovním převodem na účet příjemce č. [bankovní účet]. Dlužník měl ve sjednané době peníze vrátit s úplatou za jejich poskytnutí. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ho vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 6. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Dle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém 7. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 8. Podle článku IX. 1a Smlouvy o úvěru bylo mezi účastníky ujednáno, že v případě prodlení úvěrovaného splněním jakékoliv části dluhu dle této smlouvy, je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně které je úvěrovaný v prodlení a to za každý den prodlení. V daném případě požadoval žalobce smluvní pokutu z částky 3 769 Kč (jistina úvěru) za dobu od [datum] (od doby, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jistiny úvěru) a požadoval ji do [datum] (podání žaloby) což představuje částku 427,51 Kč (§ 2048 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník). 9. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl částku 3 769 Kč vrátit do [datum], ocitl se od [datum] v prodlení a od té doby byl také žalobci přiznán nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 3 769 Kč, přičemž žalobkyni za období od [datum] do podání žaloby, tj. do [datum] již tento úrok kapitalizoval v částce 427,51 Kč. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 333,14 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. 11. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci §