21 C 286/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal zaplacení 46 230 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne [datum] uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky a na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč. K čerpání došlo dne 4. 7. 2020. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ÚS, tedy ve výši 1 957 Kč měsíčně. Úvěr byl úročen sjednanou úrokovou sazbou ve výši 31,18 % p.a. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Jelikož tak žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění a úvěr ke dni 22. 10. 2020 zesplatnil. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 22. 10. 2020. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce uplatnil částku 46 230 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 45 000 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč (1 × poplatek po 100 Kč a 1 × po 130 Kč) a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč (2 x 500 Kč). 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), toliko na základě listinných důkazů. Žalobce souhlasil s tímto postupem přímo v návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se tak za to, že s tímto postupem rovněž ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasí. Žalovaný se nijak nevyjádřil ani k věci samé a žalobě, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Soud z (předložených) důkazů zjistil, že žalobce dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty žalobcem peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 31,18 % ročně. Klient (žalovaný) se zavázal poskytnuté peníze splácet v 36 měsíčních splátkách po 1 957 Kč. Ve smlouvě rovněž bylo sjednáno včleňovací doložka, na jejímž základě byly součástí smlouvy úvěrové podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum]). Pro případ prodlení se splácením alespoň dvou splátek vůči žalobci, bylo sjednáno oprávnění žalobce prohlásit všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, dále možnost žalobce účtovat účelně vynaložené náklady a účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky. Protože žalovaný dlužnou částku nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k jednorázové úhradě celé částky (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 22. 10. 2020, kopií poštovního podacího archu). Žalovanému byla následně zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 26. 11. 2020 (prokázáno předžalobní výzvou a kopií poštovního podacího archu). 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce se žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal peníze vrátit a zaplatit úrok, což však neučinil, a došlo k zesplatnění dluhu. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 6. V daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal vyčerpané prostředky žalobci vrátit a zaplatit úrok v pravidelných měsíčních splátkách po 1 957 Kč. Vzhledem k tomu, že svoje závazky řádně neplnil, došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši a ani žalovaný ničeho takového nesporoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, i smluvní pokuty, zavázal žalovaného uhradit pohledávky žalobce, tedy částku 46 230 Kč. 7. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady byly vynaloženy částkou 1 850 Kč na zaplacení soudního poplatku a dále v souvislosti se zastoupením žalobce advokátem. Při stanovení odměny soud aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud přitom vycházel z tarifní hodnoty 46 230 Kč, kdy za jeden úkon právní služby je dle § 14b vyhlášky sazba 500 Kč. Advokát ve věci učinil celkem 3 úkony právní služby vyhl. č. 177/1996 Sb. (tzn. převzetí a příprava zastoupení a návrh na zahájení řízní, výzva k plnění), za které mu náleží odměna 3x 500 Kč. Dále má advokát právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty a tato částka k nákladům řízení patří (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), žalovaný je povinen nahradit žalobci i částku odpovídající 21% dani z uvedených částek, vyjma soudního poplatku (§ 47 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů ve výši 4 028 Kč. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.