21 C 92/2021-44 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 132,55 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 221,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 060,37 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 132,55 Kč od 5. 9. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,9 % ročně z částky 9 132,55 Kč od 5. 9. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že dne 16. 5. 2019 uzavřela se žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Součástí uzavřené smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob žalobkyně, Podmínky poskytování hotovostních úvěrů v mBank a Sazebníkem oplatků v mBank. Žalovaný se dle smlouvy zavázal poskytnutý úvěr splácet formou 48 měsíčních splátek ve výši 253,15 Kč a dále souhlasil se sjednáním úroku z nesplacené části jistiny ve výši 9,9%. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek za měsíce [anonymizováno] [rok] a dále za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy a v důsledku odstoupení od smlouvy se stal celý dluh splatným. O těchto skutečnostech informovala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 17. 2. 2020. 2. Žalobkyně v žalobě požaduje uhradit neplacenou jistinu úvěru ve výši 9 132,55 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 221,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 060,37 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 132,55 Kč od 5. 9. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,9 % ročně z částky 9 132,55 Kč od 5. 9. 2019 do zaplacení. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 8. 9. 2020, nicméně ani poté na dlužnou částku ničeho neuhradil. 3. Účastníci řízení tedy souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o hotovostním úvěru číslo [anonymizováno]. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob žalobkyně, Podmínky poskytování hotovostních úvěrů v [anonymizováno] a Sazebníkem oplatků v [anonymizováno]. Podle uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, což bylo prokázáno výpisem z účtu. Žalovaný se dle smlouvy zavázal poskytnutý úvěr splácet formou 48 měsíčních splátek ve výši 253,15 Kč a dále souhlasil se sjednáním roční úrokové sazby počítané z dosud nesplacené části jistiny ve výši 9,9%. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek za měsíc [anonymizováno] [rok] a dále za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 17. 2 2020. O těchto skutečnostech informovala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 17. 2. 2020. 5. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněz žalovanému. Žalovaný měl ve sjednané době peníze vrátit se sjednaným úrokem. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s placením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžní prostředky vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl, a to ani potom co ho soud usnesením ze dne 9. 3. 2021vyzval, aby se k nároku žalobkyně vyjádřil. 6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimována k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). 7. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 8. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 9. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení a dále ve výši sjednané mezi účastníky ve smlouvě o úvěru. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 132,55 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.