22 C 273/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 26. 1. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 5 030,77 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tak, že dne 29. 3. 2020 souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] uzavřel se žalovanou [příjmení] smlouvu [číslo] (dále jen„ Rámcová smlouva“), na jejímž základě žalovanému zřídil bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne 22. 4. 2020 účastníci dále sjednali Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvu o poskytnutí kontokorentu (dále jen„ Smlouva o kontokorentu“), jehož prostřednictvím žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč. Poskytnutí úvěru bylo žalované žalobcem schváleno a umožněno jeho čerpání na výše uvedeném účtu dne 22. 4. 2020. Nedílnou součástí Smlouvy o kontokorentu byly Podmínky pro používání kontokorentu. Žalovaná závažným způsobem porušila sjednané podmínky, v důsledku čehož žalobce dne 1. 12. 2020 přistoupil v souladu s čl. Ostatní ustanovení Smlouvy o kontokorentu a s Podmínkami pro používání kontokorentu k zesplatnění zbytku poskytnutého kontokorentního úvěru, o čemž žalovanou vyrozuměl dopisem z téhož dne. Celkový dluh ze Smlouvy o kontokorentu představuje částka dlužné jistiny kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020 a ve výši 8,25 % ročně od 31. 12. 2020 do zaplacen, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení a smluvní úrok kapitalizovaný za dobu od 1. 8. 2020 do 30. 11. 2020, tj. dne předcházejícímu dni zesplatnění, v částce 154,67 Kč. Dále žalobce požadoval jednak zaplacení částky 5,77 Kč představující záporný zůstatek na běžném účtu žalované, a jednak částku 25 Kč představující nezaplacený poplatek za výběr hotovosti z bankomatu, který byl žalované v souladu s Ceníkem naúčtován dne 15. 8. 2020. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíc přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k prvnímu jednání ve věci bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí doručení nastalou dne 6. 8. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po skutkové stránce má soud za zjištěné, že účastníci dne 29. 3. 2020 uzavřeli Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě žalobce zřídil pro žalovanou běžný bankovní účet č. [bankovní účet]. Součástí Rámcové smlouvy byly na základě včleňovací doložky též [ulice] podmínky, Ceník, Podmínky používání karet a Podmínky pro používání kontokorentu. Dle Ceníku účinného od 1. 12. 2019 do 2. 11. 2020 činil poplatek za výběr hotovosti z bankomatu u jiné banky v ČR nebo EU 25 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované za období 3. 5. 2020 až 26. 1. 2021 plyne, že dne 15. 8. 2020 provedla výběr ze svého účtu prostřednictvím bankomatu [právnická osoba], a celkový konečný zůstatek účtu činil - 30,77 Kč. Na základě Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvy o kontokorentu ze dne 22. 4. 2020 na základě její žádosti žalované zřízen kontokorentní úvěr k jejímu běžnému účtu č. [bankovní účet]. Kontokorentní úvěr byl sjednán do výše 5 000 Kč, úroková sazba činila 20,64 % ročně. Doba trvání kontokorentního úvěru by sjednána na neurčito, účel úvěru sjednán nebyl. Splácení úvěru bylo sjednáno jako průběžné prováděné připsáním peněžité částky ve prospěch předmětného běžného účtu. Dle přehledu čerpání a splácení kontokorentu žalovaná do data zesplatnění úvěru vyčerpala na kontokorentu celkem 5 000 Kč a na jeho splátkách nezaplatila ničeho, jak plyne rovněž z výše uvedeného výpisu z jejího bankovního účtu. 5. Podle ustanovení § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 6. Podle ustanovení § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 7. Podle ustanovení § 1757 odst. 1 o. z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. 8. Podle ustanovení § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. 9. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 12. Podle ustanovení § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 13. Podle ustanovení § 2668 o. z. zanikne-li závazek, vypořádá ten, kdo vede účet, bez zbytečného odkladu pohledávky a dluhy týkající se účtu, zejména provede převody peněžních prostředků z účtu uskutečněné prostřednictvím platebních prostředků a šeků použitých do dne zániku závazku, účet zruší a zůstatek peněžních prostředků vyplatí majiteli účtu. 14. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 15. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Soud věc právně posoudil následujícím způsobem. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o zřízení bankovního účtu (§ 2662 o. z.). Na základě této smlouvy se žalobce zavázal pro žalovanou vést běžný účet a žalovaná se zavázala za tyto služby hradit sjednané poplatky. Žalovaná se žalobcem dále sjednala smlouvu o kontokorentu, na jejímž základě byla oprávněna čerpat peněžní prostředky do výše kontokorentního limitu činící částku 5 000 Kč, tato ujednání odpovídají svojí povahou smlouvě o úvěru (§ 2395, § 2399 o. z.) Smlouva byla uzavřena bez současné fyzické přítomnosti stran prostředky komunikace na dálku ve smyslu § 559 a násl. o. z. Účet žalované překročil povolený limit, vykazoval nepovolený debetní zůstatek a žalovaná tento stav nenapravila. Žalované tak vznikl vůči žalobci dluh ve výši 5 030,77 Kč sestávající z nesplaceného kontokorentního úvěru a z nepovoleného debetního zůstatku bankovního účtu (§ 2668 o. z.). Žalobce proto od smlouvy odstoupil a dopisem vyzval žalovanou k úhradě tohoto dluhu spolu s poplatkem za vedení běžného účtu. Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši, včetně aktivní legitimace, a ani žalovaná ničeho takového nesporovala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, neuvedla na svoji obranu ničeho, nesporovala tvrzení žalobkyně, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdila jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou, zavázal žalovanou uhradit pohledávky žalobce. 17. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku (§ 1968 o. z.), má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek v téže výši. 19. Lhůtu pro plnění soud stanovil podl