22 C 295/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 5. 8. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 813 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 563 Kč od 14. 3. 2019 do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tak, že se žalovaným dne 11. 2. 2019 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku na webové stránce [webová adresa] uzavřel smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), přičemž Smlouva byla uzavřena vyplněním [příjmení] kódu zaslaného žalobcem žalovanému na jeho telefonní číslo do webového formuláře. Na základě Smlouvy žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet peněžité prostředky ve výši 12 500 Kč. Žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 063 Kč, to vše do 13. 3. 2019. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Žalobce zaslal žalovanému celkem 5 upomínek k zaplacení dlužné částky, přičemž za každou upomínku náleží žalobci poplatek ve výši 500 Kč. Na dlužné peněžité zápůjčce tak žalobce nyní požaduje zaplacení částky 16 563 Kč sestávající z 12 500 Kč dlužné jistiny zápůjčky a 4 063 Kč dlužného poplatku, dále žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 250 Kč a nákladů na odeslání celkem 5 upomínek k zaplacení v celkové výši 2 500 Kč. Dne 20. 4. 2020 zaslal žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud usnesením ze dne 22. 7. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli bylo předmětné usnesení žalovanému doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 9. 8. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po skutkové stránce má soud za zjištěné, že účastníci dne 11. 2. 2019 sjednali Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout bankovním převodem (čl. 1) žalovanému jako předmět zápůjčky peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč (čl. 1) a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 063 Kč (čl. 1) do 30 dnů od vyčerpání úvěru (čl. 1). Součástí Smlouvy byly dle čl. 2 Všeobecné obchodní podmínky. Dle čl. 2 Smlouvy byl žalobce v případě prodlení žalovaného oprávněn po žalovaném požadovat účelně vynaložené náklady spojené s vymáhání pohledávky, mimo jiné náklady za zaslání písemné upomínky k úhradě ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku, s tím, že nejvíce lze zaslat 5 upomínek. Podle téhož článku Smlouvy byl žalovaný v případě svého prodlení povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení. Peněžité prostředky byly žalovanému žalobcem poskytnuty bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], jak z kopie položky z výpisu z účtu žalobce. Žalobce zaslal žalovanému ve dnech 20. 3., 27. 3., 3. 4., 12. 4. a 27. 4. 2020 celkem pět upomínek k zaplacení dlužné částky. Dne 20. 4. 2020 zaslala právní zástupkyně žalobce žalovanému formou doporučeného psaní, jak vyplývá z podacího lístku, výzvu k plnění obsahující základní popis skutkového stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud věc po právní stránce posoudil následovně. V dané věci se jedná o spor z titulu smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě se žalobce jako zapůjčitel zavázal poskytnout jako předmět zápůjčky žalovanému peněžité prostředky a žalovaný se jako vydlužitel zavázal předmět zápůjčky po uplynutí ujednané doby vrátit. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem (§ 1824 a násl. o. z.). Účastníci ve smlouvě sjednali, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci společně s vrácením předmětu zápůjčky též poplatek určený pevně stanovenou částkou, který soud podle § 2392 o. z. posoudil jako úrok z peněžité zápůjčky, když úrok může být stanoven jak procentní sazbou, tak i uvedením pevné částky. Dále účastníci přímo ve smlouvě volně ujednali povinnost žalovaného zaplatit žalobci poplatek za odeslání nejvýše pěti upomínek k úhradě dlužné částky v případě prodlení žalovaného, přičemž toto ujednání je odůvodněno ustanovením § 1746 odst. 2 o. z. Současně se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu pro případ, že se dostane do prodlení s vrácením zápůjčky a zaplacením poplatku (§ 2048 odst. 1 o. z.) Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o. z., § 122 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobce v řízení prokázal v žalobě tvrzené skutečnosti. Bylo tedy na žalovaném, aby v řízení po skutkové stránce tvrdil a prokázal splnění svého dluhu ze Smlouvy, případně že tento dluh zanikl jiným způsobem nebo že vůbec nevznikl. Avšak žalovaný zůstal v řízení nečinný a po skutkové stránce netvrdil ani neprokazoval ničeho. Soud tak podané žalobě ve výše uvedeném rozsahu vyhověl, neboť ji shledal důvodnou. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 113 Kč Tyto náklady tvoří 913 Kč soudní poplatek, 900 Kč odměna advokátky za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) a 300 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. 13. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 14. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.