23 C 243/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 5 130,75 Kč s úrokem ve výši 11,90 % ročně z částky 5 130,75 Kč od 17. 3. 2021 do 14. 4. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 5 130,75 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 5 130,75 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 96,28 Kč a částku ve výši 400 Kč. 2. Žalující strana tvrdila, že se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) uzavřela dne 21. 3. 2019 Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalované straně aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Strany následně dne 31. 3. 2020 uzavřeli Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě - smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy byl žalované straně poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru, na něž smlouva odkazovala. Dlužník měl úvěr splácet v pravidelných splátkách dle smluvních podmínek a platit úrok. Úrok byl sjednán ve výši 11,90 % ročně. Dlužník své povinnosti řádně neplnil, a proto došlo dne 17. 3. 2021 k zesplatnění úvěru a dlužník byl vyzván k celkové úhradě dluhu. 3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 7. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 8. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 9. Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru dlužníkovi. Dlužník se zavázal úvěr uhradit ve splátkách a zaplatit za něj sjednaný úrok. 10. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru a sazebník (§ 1751 odst. 1 o.z.). Dlužník tato ujednání nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. 11. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále). 12. Žalovaná strana nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázala. Žalovaná strana se ve smlouvě zavázala rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaná strana žádné námitky nevznesla, ani netvrdila a neprokázala, že by dlužné poplatky uhradila či dluh jinak zanikl. 13. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.). Dlužník toto nesplnil, a proto byla žaloba shledána po právu. Veškerá práva a povinnosti (tj. požadovat zaplacení jistiny, úroku a úroku z prodlení, včetně dalších důsledků prodlení) byla sjednána přímo v samotné smlouvě a dlužník tak byl na tato práva upozorněn. Součástí smlouvy byla i ujednání o cenách za služby banky (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o.z.). Žalovaná strana zcela nezaplatila ani tuto cenu, a proto i v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. 14. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 15. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách, jelikož žalovaný je ve výkonu trestu odnětí svobody a není zde pracovně zařazen. 16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Žalující straně podle § 151 odst. 3 o.s.ř. dále náleží paušální náhrada nákladů účastníka nezastoupeného advokátem podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za jeden úkon spočívající v podání návrhu na zahájení řízení.