20 C 57/2022-20 — Okresní soud v Liberci

Žalobkyně se domáhala zaplacení 4 486 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný dne [datum] fyzicky napadl [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále také jen„ Poškozená“). Žalovaný ji udeřil fackou na čelo, strkal do jejího těla, až spadla na svého nezletilého syna, který v tu chvíli ležel na matraci. Následně ji objal kolem pasu či žeber a velkou silou ji stiskl, čímž jí způsobil zlomeninu žebra a pohmoždění měkkých tkání obou paží. Později ji však strhl zpět na matrace a ve čtyřech případech ji kopl do oblasti kostrče, čímž jí způsobil nalomení křížové kosti v její dolní třetině, následně jí silou zmáčkl levé prso. Poškozená byla se zraněními ošetřena v nemocnici a byla nucena se léčit. Poškozená nedala souhlas s [anonymizováno] stíhání žalovaného, skutek se stal a žalovaný je tak povinen škodu uhradit, což vyplývá z usnesení č. j. [číslo jednací], vydaného dne [datum rozhodnutí] Okresním státním zastupitelstvím v [obec]. Žalovanému byla zaslána výzva, kterou osobně převzal dne 13. 10. 2017, avšak neuhradil. Nereagoval ani na předžalobní výzvu. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaný dne [datum] udeřil fackou na čelo Poškozenou, strkal do jejího těla, až spadla na svého nezletilého syna. Následně ji objal kolem pasu či žeber a velkou silou ji stiskl, čímž jí způsobil zlomeninu žebra a pohmoždění měkkých tkání obou paží. Později ji ve čtyřech případech kopl do oblasti kostrče, čímž jí způsobil nalomení křížové kosti v její dolní třetině, následně jí silou zmáčkl levé prso. V důsledku těchto útoků byla Poškozená se zraněními ošetřena v nemocnici a byla nucena se léčit. Léčbu Poškozené platila žalobkyně, neboť tato je jejím pojištěncem. Žalobkyně se následně obrátila na žalovaného s žádostí o úhradu poskytnuté péče. Léčba Poškozené je vyčíslena částkou 4 486 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalovaný však na výzvu nereagoval a žalobkyni ničeho neuhradil. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. Dle § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Dle § 81 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2). Dle § 93 odst. 1 o. z. mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě mezi účastníky v souladu s výše citovanými ustanoveními vzniklo ve prospěch žalobkyně tzv. právo regresu ve vztahu k žalovanému. Žalovaný se vůči Poškozené dopustil protiprávního jednání tím, že jí svojí (výše popsanou činností) způsobil újmu, v jejímž důsledku došlo k poškození zdraví Poškozené, což si vyžádalo [anonymizováno] ošetření a léčbu Poškozené. Soud při posouzení jednání žalovaného vycházel zejména z [anonymizováno] řízení, které v důsledku škodní události bylo s žalovaným vedeno. Přestože [anonymizováno] řízení nedospělo do stádia (odsuzujícího) rozsudku, tudíž zdejší civilní soud není takovým rozhodnutím (bez dalšího) vázán ve smyslu § 135 o. s. ř., má soud za to, že z předloženého usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo možné učinit jasný skutkový závěr o zaviněném protiprávním jednání žalovaného. Byť soud tedy výsledky trestního řízení vázán není, a je pouze na něm, aby učinil definitivní závěr o občanskoprávní odpovědnosti za škodu, je namístě, aby civilní soud využil podkladů, které byly v trestním řízení opatřeny. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobkyně ani navrhované důkazy, v důsledku čehož v průběhu řízení ani nevznikla žádná pochybnost o správnosti skutkových zjištění. Žalobkyně rovněž prokázala výši uplatňované regresní částky, včetně právního titulu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně na základě výše uvedeného skutkového a právního závěru oprávněnou, zavázal soud žalovaného uhradit pohledávky žalobkyně, tedy 4 486 Kč. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).