21 C 367/2021-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 289 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 50,55 Kč od 1. 11. 2020 do 7. 1. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 289 od 8. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila především tím, že s žalovaným uzavřela distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne [datum] Úvěrovou smlouvu (dále jen„ Smlouva“). K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba] na internetové adrese [webová adresa], případně v mobilní aplikaci společnosti [právnická osoba]„ [příjmení]“ v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně mobilní aplikace [příjmení], která stejně jako internetové stránky funguje pouze na základě zvoleného hesla. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Žalovanému byl zaslán podpisový SMS kód. Zadáním kódu byla následně smlouva uzavřena. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele, v případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti [právnická osoba] nebo žalovaným zaslán výpis z vlastního bankovního účtu. Pokud je bankovní účet veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, je následně na daný účet schválená výše úvěru převedena. Na základě úvěrové smlouvy poskytl žalovanému dne 12. 2. 2020 částka 3 000 Kč, a to na účet označený žalovaným ve smlouvě č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč. Celková výše bezúročného úvěru společně s poplatkem za jeho poskytnutí a ostatními sjednanými poplatky je splatná 30 dnů od jeho poskytnutí. Úvěr byl splatný dne 13. 3. 2020. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyni informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání Úvěrové smlouvy, k jeho úhradě. Dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši celkem 100 Kč. Účelně vynaložené náklady účtovala žalobkyně v souladu s ustanovením Smlouvy, jedná se o náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky po žalovaném. Žalobkyně evidovala ke dni sepsání žaloby za žalovaným stranou pohledávku ve výši 3 289 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 3 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 90 Kč. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 50,55 Kč od 1. 11. 2020 do 7. 1. 2021 a dále zákonný úrok z prodlení z 3 289 Kč od 8. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytovala finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč a úvěr splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla sjednanou částku dne [datum] převodem na bankovní účet uvedený ve Smlouvě. Z listiny označené jako„ výpis čerpání, splátek a úhrad“ bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni na vyčerpané jistině dluží částku 3 000 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit do 30 dní od jeho poskytnutí spolu s poplatkem za jeho poskytnutí, celkem tedy částky 3 099 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] Součástí Smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě pro případ opoždění se se zaplacením splátky, ve výši 3 % z jistiny úvěru, která byla účtována dne 28. 4. 2020 ve výši 90 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 7. Dle ustanovení § 1757 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. Dle § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. 8. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 12. Žalovaný porušil ve smlouvě sjednané podmínky a úvěrovanou částku s poplatky žalobkyni nezaplatil (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Žalobkyně prokázala existenci pohledávek i jejich výši. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobkyně, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně za oprávněnou jak do jistiny, stejně tak i pokud jde o sjednané poplatky související s čerpáním úvěru a smluvní pokuty, která byla mezi účastníky sjednány, uložil žalovanému uhradit pohledávky žalobkyně, tedy částku 3 289 Kč. 13. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 289 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč