21 C 461/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 895,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2 895,48 Kč od 15. 6. 2019 do zaplacení s tím, že [právnická osoba] (dále jen„ předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy čerpal dlužník částku ve výši 1 400 Kč, která mu byla zaslána bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, na něž smlouva odkazovala. Dlužník měl úvěr vrátit do 14. 6. 2019 včetně poplatku ve výši 1 495,48 Kč a smluvního úroku z úvěru. Žalovaná své povinnosti z uzavřené smlouvy nesplnila, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradila částku, k jejímuž plnění se zavázala. Z právního předchůdce žalobkyně byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem předchůdce žalobkyně. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 2 895,48 Kč a skládala se z nezaplacené jistiny ve výši 1 400 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 495,48 Kč. Žalobkyně v rámci této žaloby požaduje uhradit: nesplacenou jistinu ve výši 1 400 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 495,48 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Ještě před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo č. [anonymizováno]. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník předchůdce žalobkyně. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalované převodem na její účet úvěr bezhotovostní platbou ze dne 16. 5. 2019 ve výši 1 400 Kč, což bylo prokázáno výpisem z účtu. Žalovaná se dle smlouvy zavázala uhradit jistinu ve výši 1 400 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 495,48 Kč do 14. 6. 2019. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem 2 985,48 Kč. Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 2. 2. 2021. Žalovaná na upomínku nijak nereagovala. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru a přenechání peněz žalované. Žalovaná měla ve sjednané době peníze vrátit se sjednaným poplatkem. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s placením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžní prostředky vrátila, popř. že dluh jinak zanikl. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, ani neprokázala a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesla. 5. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimována k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 6. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 7. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 8. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení a dále ve výši sjednané mezi účastníky ve smlouvě o úvěru. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 895,48 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 12. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).